Velký švýcarský salašnický pes

I když tito psi velmi tíhnou ke své rodině, nejsou to psi pro každého. Toto plemeno má silnou povahu a potřebuje pána, který je stejně silný. Pes musí vyrůstat vyrovnaně, musí vědět, kde je jeho místo.

Základní informace

	PES	FENA
VÁHA (KG)	50 - 70	50 - 70
VÝŠKA (CM)	65 - 72	60 - 68
CELKOVÝ DOJEM	tříbarevný statný pes silné kostry a dobrého osvalení	tříbarevný statný pes silné kostry a dobrého osvalení
POVAHA	pozorný, ostražitý, nebojácný, dobromyslný	pozorná, ostražitá, nebojácná, dobromyslná
SRST	krátké, s hustou podsadou, černá, s rezavohnědými a bílými odznaky	krátké, s hustou podsadou, černá, s rezavohnědými a bílými odznaky
PRŮMĚRNÝ VĚK	8 - 11 let	8 - 11 let
NÁROČNOST NA VÝCHOVU	náročný	náročná
NÁROČNOST NA POHYB	náročný	náročná
FCI	pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi	pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi

Povaha plemene

I když tito psi velmi tíhnou ke své rodině, nejsou to psi pro každého. Toto plemeno má silnou povahu a potřebuje pána, který je stejně silný. Pes musí vyrůstat vyrovnaně, musí vědět, kde je jeho místo. Svou povahou jsou velkými dětskými kamarády, ale musíte počítat s tím, že budou vaše děti chránit před pošťuchováním ostatních dětí. Jsou také velmi dobrými hlídači, který bude vaši rodinu i váš dům bránit. Tento krásný a imponující pes potřebuje hodně prostoru, proro se ideálně hodí do domu se zahradou.

Původ

Švýcarští salašničtí psi přišli do střední Evropy spolu s Římany. Tehdy to ale nebyli pohlední červenočernotřísloví psi, ale spíše psi dogovitého typu, kteří se dále křížili s původními místními psy a dali tak základ dnešním salašnickým psům.

Vzhledem k odlehlosti jednotlivých údolí ve švýcarských horách se úzkou příbuzenskou vazbou vyselektovaly jednotlivé typy salašnických psů. Předkové velkého švýcarského salašnického psa byli dříve ve střední Evropě značně rozšířeni. Často byli také označováni jako řezničtí psi, byli silní, tříbarevní, nebo také černí s červenohnědými odznaky nebo žlutočerní psi. Chovali je nejen řezníci a obchodníci s dobytkem, ale i řemeslníci a sedláci, kterým sloužili k osobní ochraně i k ochraně majetku, ale také k nahánění dobytka a také k tahu.

V lednu 1912 byl založen Klub velkých švýcarských salašnických psů, který převzal péči o chov a propagaci tohoto plemene. Po dlouhá léta zůstávala však chovná základna málo početná, neboť bylo obzvlášť těžké zajistit k chovu dobře způsobilé feny. Teprve od roku 1933 mohlo být ročně zapisováno do Švýcarské plemenné knihy více než 50 psů tohoto plemene. V roce 1939 byl poprvé FCI uznán a zveřejněn standard Velkých švýcarských salašnických psů. Dnes je toto plemeno chováno i v okolních zemích Švýcarska.

Standardy a charakteristické rysy

Velký švýcarský salašnický pes je mohutné tělesné stavby s krátkým a zavalitým krkem. Je vždy krátkosrstý a tříbarevný. Základní barva je černá s hnědočerveným pálením a bílými symetrickými znaky. Hnědočervenou barvu pozorujeme mezi základní černou a bílými znaky na tvářích a nohou. Dále pak nad očima a spodní straně ocasu. Bílé znaky jsou na hrudi, čele (lysina) a tlamě, dole na tlapách a na konci ocasu. Tmavé oči mají mandlový tvar a jsou přímo posazené.

Využití plemene

Tito psi mají schopnost stát se ideálním rodinným společníkem, ale zároveň i majestátným ochráncem.