Toxoplasma gondii – původce toxoplazmózy - 1. část

Člověk i zvířata žijí v přirozeném společenství s mnoha bakteriemi, kvasinkami i prvoky. Většina je za normálních okolností tzv. nepatogenní = neškodná; naopak tuto drobotinu k normálnímu životu a k tréninku imunitního systému potřebujeme. Jiní jsou patogenní – tzn., že prakticky u všech infikovaných jedinců vyvolávají onemocnění (třeba salmonely salmonelózu); a potom ještě známe velkou skupinu mikroskopických živočichů, kteří mohou způsobit onemocnění jen u malé skupiny hostitelů.

Takovým prvokem je Toxoplasma gondii. Abychom se jí nebáli, ale abychom ji také v určitých situacích (těhotenství, snížení funkce imunitního systému…) nepodceňovali, musíme ji důkladně poznat.

Toxoplasma gondii je v Evropě nejčastěji se vyskytujícím parazitickým prvokem a v odborné literatuře se píše, že např. ve Francii s ní přišlo do kontaktu až 80 % obyvatel; v České Republice, podobně jako ve Velké Británii, cca 25 – 40 %. Jak to víme? Většina infikovaných lidí nemá žádné klinické příznaky, ale vytvoří si v těle jako odpověď na kontakt s cizorodým antigenem (materiálem) protilátky, a ty můžeme prokázat různými laboratorními testy.

Začněme pěkně od začátku.

Toxoplasma gondii byla poprvé nalezena v těle severoafrického hlodavce Ctenodactylus gondii - nemá český název, který patří mezi pamyši hřebenoprsté, a bylo to v roce 1908, takže je už více než 100 let intenzívně zkoumaná. A proč jsou tedy ze šíření toxoplazmózy obviňované kočky? Kočkovité šelmy jsou definitivními hostiteli T.gondii.

V těle definitivního hostitele – kočky, dochází k dovršení vývojového cyklu T. gondii a k produkci oocyst, což je sexuální infekční stadium. Běžná kočka, s přístupem ven, se nakazí obvykle v kotěcím věku, když jí máma začne nosit myši, které v sobě mají prvoka ve formě  tkáňových cyst (ve svalovině, v orgánech), protože právě to je ten přírodní koloběh: hlodavci (mezihostitel) – kočka (hostitel definitivní). Případně se kotě nakazí oocystami z prostředí nebo od dalších právě vylučujících koťat. Oocysta má silnou stěnu, je odolná a zůstává v prostředí životaschopná několik měsíců. Infekce proběhne zpravidla jako lehčí průjem a takto infikovaná kočka cca 1 – 3 týdny vylučuje ve výkalech již výše zmíněné oocysty. Během té doby vyrábí imunitní systém kočky protilátky. Protilátky jsou skvělá obrana, protože se vrhnou na toxoplazmy, ukončí proces jejich množení a zaženou je, aby se schovaly ve svalovině i v orgánech do maličkých tkáňových cyst, které jsou viditelné pouze mikroskopem. Kočka, která projde touto krátkou epizodkou svého života s toxoplazmózou se stane imunní a už doživotně žádné oocysty šířit nebude. Tím jsme se propracovali k prvnímu zdroji infekce T. gondii pro člověka – oocysty z trusu koček.

Jak se můžeme před infekcí chránit?

Kočky a koťata máme doma, krmíme je granulemi a konzervovanou stravou, a pokud jim chceme dopřát mlsku v podobě syrového hovězího, necháme ho na pár dní promrazit v mrazáku.

A teď se vraťme ven – ke kočenkám venkovním. Po mazlení umýt ruce! Kočky chodí venku kálet také do zeleninových záhonků, čistotně zahrabávají trus do trávníků…..  Z výše uvedeného plyne, že zeleninu bychom si měli oloupat, vydrbat kartáčkem nebo uvařit. Francouzští parazitologové před lety provedli studii, ve které zjišťovali souvislosti mezi krajovými zvyklostmi ve stravování a četností výskytu protilátek proti T. gondii u obyvatel, a dospěli k závěru, že nejvíce jsou s toxoplazmou v kontaktu tam, kde se konzumuje hodně syrové zeleniny a krajové speciality z nedostatečně tepelně opracovaného masa.

Ještě je zapotřebí vědět, že oocysta, která vypadne z kočky není ihned infekční, ale potřebuje ke svému dozrání přibližně 2- 5 dní pěkně na vzduchu a v teple.

Takže, bojím-li se infekce T. gondii, a mám doma kočičí záchodky – odstraním výkaly každý den (doporučíme gumové rukavice a také lopatku na odstraňování výkalů). Jestliže dodrží tuto jednoduchou poučku, nemohou se s infekční oocystou doma na kočkolitu potkat. Mnohem větším problémem proto bude kontaminovaná zelenina a nedokonale upravené maso. A proč to je problém si povíme v části II., protože vývojový cyklus a problematika T. gondii je poněkud složitější a kromě oocyst jsou zdrojem infekce také tkáňové cysty, které se mohou vytvořit v mase a orgánech všech savců a jak se v posledních letech prokazuje patrně také ptáků.

Literatura:

1. Volf P, Horák P: Paraziti a jejich biologie. 2007, nakladatelství Triton, ISBN 978-80- 7387-008- 9.
2. Hausmann K, Hülsmann N: Protozoologie. 2003, nakladatelství Academia, ISBN 80-200- 0978-7.
3. Vaništa J.: Toxoplazmóza. In Havlík J. a kol. Infekční nemoci. Praha, Galén, 2002, 143 – 147

 

Autor: MVDr. Zuzana Čermáková, Ph.D.