Tibetský teriér

Plemeno připomínající zmenšenou verzi staroanglického ovčáka je i přes svou malou velikost ve svém rodném Tibetu dodnes využíván k původnímu účelu, pro který byl vyšlechtěn, tedy k ochraně stád. Jinak se jedná o příjemného domácího společníka, který na první pohled zaujme dlouhou a kvalitní srstí.

Základní informace

	PES	FENA
VÁHA (KG)	8 - 14	8 - 14
VÝŠKA (CM)	36 - 41	36 - 41
CELKOVÝ DOJEM	malé plemeno s dlouhou srstí a zkrácenou čichovou částí obličeje	malé plemeno s dlouhou srstí a zkrácenou čichovou částí obličeje
POVAHA	ostražitý, přítulný, přátelský	ostražitá, přítulná, přátelská
SRST	rovná či vlnitá, velmi dlouhá, odstíny krémové, červené a hnědé	rovná či vlnitá, velmi dlouhá, odstíny krémové, červené a hnědé
PRŮMĚRNÝ VĚK	12 - 15 let	12 - 15 let
NÁROČNOST NA VÝCHOVU	nenáročný	nenáročná
NÁROČNOST NA POHYB	nenáročný	nenáročná
FCI	společenská plemena	společenská plemena

Povaha plemene

Tibetský teriér bývá označován za přátelské a ostražité plemeno, které si zachovává své původní vlastnosti, díky nimž spolehlivě vykonávalo svůj velmi důležitý úkol: ochránit pasoucí se stáda v horách. Bystrost, inteligence a kurážnost činí z teriérů vhodné hlídací psy. Třebaže tibetský teriér není teriérem v pravém slova smyslu, k hlídání jej lze využít stejně dobře. Jakékoliv vyrušení ho donutí k hlasitému štěkotu. Tibetský teriér je inteligentní a samostatný, ale špatně snáší odloučení od svého pána, na kterého se již od raného věku silně fixuje. Dobře vychází s dětmi, naopak s jinými zvířaty je někdy potíž – tibetský teriér může mít sklon projevovat dominantní chování. Není náročný na pohyb, přizpůsobí se svému pánovi, ale je také vhodný do sportovně založené rodiny, nebo do rodiny s dětmi, se kterými si rád hraje.

Původ

Jak název napovídá, domovinou tibetských teriérů je Tibet. Nejstarší záznamy o vyšlechtění těchto pozoruhodných psů jsou datovány již před 2000 lety. Do Evropy se tibetský teriér poprvé dostal zásluhou jisté doktorky Greigové, která si ze své návštěvy Tibetu v roce 1930 přivezla zpátky do Anglie mimo jiné i jeden pár psů. Jistě tehdy netušila, že de facto položila základ veškerého evropského chovu tohoto plemene – i v současnosti lze totiž vysledovat původ většiny exemplářů chovaných v Evropě právě v těchto dvou původních zvířatech doktorky Greigové. Právě Angličané pojmenovali tibetské teriéry jako teriéry, neboť jim je připomínali. V Tibetu se však častěji setkáme s názvem Lhasa Apso nebo Dhoki Apso.

Standardy a charakteristické rysy

Již jsme zmínili, že tibetský teriér je nápadně podobný staroanglickému ovčákovi. Může za to především jeho srst, která roste ve dvou vrstvách a díky tomu si zachovává mimořádnou kvalitu. Je velmi dlouhá, zcela zakrývá obrysy končetin a přepadává přes čelo, takže pes může mít kvůli závoji chlupů ztíženou schopnost vidění. Nejsou vidět ani uši. Srst je rovná nebo vlnitá, na první pohled hustá a vyskytuje se v jakýchkoliv barevných varietách s výjimkou čokoládové a játrové. Vyžaduje každodenní péči, jinak má sklon k plstnatění a zacuchávání. Srst je voděodpudivá a samočistící.

Tělo čtvercového formátu je opařeno vysoce nasazeným a hustě ochlupeným ocasem, který je nošen stočený na hřbetě a ukrytý v husté srsti. Na hlavě zaujmou svěšené uši ve tvaru V a oči, které leží posazené daleko od sebe, jsou zásadně tmavě hnědé a oválného tvaru.

Využití

Původním účelem, pro který byl tibetský teriér vyšlechtěný, bylo pasení a střežení stád v horách. V současnosti však slouží zejména jako společník vhodný pro celoroční pobyt v interiéru. Je nenáročný na péči i pohyb, stejně jako ostatní psi však ocení vlídné zacházení a dostatek pozornosti. Je vhodný pro psí sporty (agility).

 

Za fotografie děkujeme chovatelské stanici Kaba khyi.