Německý ohař dlouhosrstý

Jedná se o nejrozšířenější plemeno ohaře. Je to temperamentní pes, který potřebuje dostatek pohybu v podobě dlouhých a častých procházek, při nichž si může vybít svoji energii. Vyžaduje častý kontakt se svým pánem. Nejlepší vyžití nalezne v lovu.

Základní informace

	PES	FENA
VÁHA (KG)	27 - 32	25 - 30
VÝŠKA (CM)	62 - 66	58 - 63
CELKOVÝ DOJEM	ušlechtilý, harmonický pes	ušlechtilý, harmonický pes
POVAHA	vyrovnaný, spolehlivý	vyrovnaná, spolehlivá
SRST	dlouhá, hustá, několik barených variant	dlouhá, hustá, několik barených variant
PRŮMĚRNÝ VĚK	12 - 14 let	12 - 14 let
NÁROČNOST NA VÝCHOVU	nenáročný	nenáročná
NÁROČNOST NA POHYB	náročný	náročná
FCI	Ohaři	Ohaři

Povaha plemene

Jedná se o nejrozšířenější plemeno ohaře. Je to temperamentní pes, který potřebuje dostatek pohybu v podobě dlouhých a častých procházek, při nichž si může vybít svoji energii. Vyžaduje také častý kontakt se svým pánem a nesnáší hrubé zacházení. Stane se součástí jakékoliv trochu sportovní rodiny. Pokud jsou v rodině děti, bude jim tento pes velmi nakloněn.

Původ

Historie německého dlouhosrstého ohaře začíná se psy, kteří se používali při lovu pernaté zvěře především ve středomořských zemích a při honech. Od 14. století se na různých místech Evropy, nejdříve však v oblasti Pyrenejského poloostrova, začínají z velkých honičů vydělovat lovečtí psi, kteří se vyznačují novým způsobem práce. Zvěř už po vyhledání neštvou, ale ukazují její přítomnost lovci charakteristickým způsobem, tj. vystavováním.

Na německém území byli známi tzv. staroněmečtí ohaři, kteří však až do poloviny 19. století netvořili výraznější samostatný typ, šlo spíš o ohaře na německém území. Výjimkou byli až zvláštně zbarvení wüntemberčtí ohaři, kteří vykazovali četné znaky velkých honičů, zejména typu Svatohubertského psa, včetně na ohaře nezvykle velkých, zavěšených ušních boltců a krčního laloku. Vyznačovali se velkou vytrvalostí, zbarveni byli trojbarevně, krátká srst byla hnědobíle skvrnitá a žlutě pálená. Pro další vývoj všech variant, dnes samostatných plemen německých ohařů, měla rozhodující význam hannoverská výstava ohařů v roce 1879, na níž byly stanoveny základní znaky jednotlivých plemen ohařů.

Klub chovatelů pečlivou chovatelskou činností vytvořil z německého dlouhosrstého ohaře jednoho z nejvšestrannějších a nejrozšířenějších ohařů a loveckých psů vůbec.

Standardy a charakteristické rysy

Německý dlouhosrstý ohař je harmonický pes, jehož tělesná stavba zaručuje sílu, vytrvalost a rychlost. Ohařovu ušlechtilost podtrhuje vzpřímené držení těla a prostorný, harmonický pohyb. Německý dlouhosrstý ohař má srst dlouhou, na hřbětě a bocích 3 - 5 cm. uši jsou zvlněné a převislé. Na hlavě je srst kratší. Povolená zbarvení jsou hnědé s malými bílými stříkanými odznaky na prsou nebo na nohou, hnědé bez odznaků, bělouš v různých odstínech s hnědou hlavou s hnědými plotnami nebo skvrnami.

Využití plemene

Je to všestranně lovecky upotřebitelný pes (lov v poli, na vodě i v lese). Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou zejména výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě spolu s velkou ochotou k vodní práci. Je to pes vhodný i k mnoha psím sportům jako např. naturecrossing (terénní běh přírodou), crosscountry (běh přes překážky), caniscross, soutěže železných psů s plaváním a jízdou na kole. Vynikajících výsledků dosahuje i v soutěžích agility.

Za poskytnuté fotografie děkujeme chovatleské stanici od Čapačky a z Budišovské doliny.