Obratem nebeští predátoři nemám na mysli nic jiného než ptačí dravce. Nemusí jít nutně o velké ptáky, kteří budí respekt už jen velikostí svého těla, či rozpětím křídel. V Česku totiž najdeme i dravce o velikosti například kosa. Dravci patří mezi velkou hrozbu, a to především pro malé obratlovce, nemusí jít však nutně jen o myši, či hraboše, na pozoru by se měli mít třeba i králíci, či mláďata lesní zvěře. A jde dokonce i o hrozbu dlouhodobou, někteří dravci se totiž dožívají 20–30 let.
Dravci bývají charakterističtí svým špičatým zobákem a ostrými drápy, které je dělají ještě nebezpečnějšími. Dalším charakteristickým rysem je jejich dokonalý zrak, který je mnohokrát přesnější než ten lidský. Díky němu jsou schopni zpozorovat kořist i na dlouhé vzdálenosti.
Káně lesní
Mezi nejhojnější druh dravců patří v České republice káně lesní, jejich zajímavostí je proměnlivost jejich zbarvení, škála barev se totiž pohybuje od bílé až po černou. Hnízdo si staví vysoko v korunách stromů, aby se cítili bezpečně – jsou si totiž dobře vědomi toho, že by pro šelmy mohli být dobrou pochoutkou.
Jeřáb lesní
Dále u nás můžeme zahlédnout i jeřába lesního. Jeho dlouhý ocas mu umožňuje hbitě prolétávat mezi stromy v lese a praktikovat tam prudké otočky. Snášejí 2 až 4 vejce, o které se stará nejdříve samice, ale později se přidává k samci a loví s ním potravu.
Poštolka obecná
Počet poštolek obecných se však stále snižuje, a to nejen u nás, ale v celé Evropě. Jde o drobného ptáka velkého asi jako je hrdlička. Poštolky můžete poznat podle jejich třepotavého letu, kdy se snaží udržet na jednom místě a vyhlídnout si svou kořist, na kterou později střemhlavě zaútočí. Také si můžete všimnout, že mávají poměrně rychle křídly.
Luňák hnědý
Vzácně u nás zahlédnete například luňáka hnědého. Na našem území žije totiž jen několik desítek párů. Luňáci si staví hnízda vysoko v korunách stromů, avšak nepohrdnou ani hnízdy ostatních ptáků. Jsou časté případy, kdy luňáci využívají hnízda například volavek, kormoránů nebo vran.
Sokol stěhovavý
Dále se u nás vyskytuje také okolo půl stovky párů sokola stěhovavého. Poznáte ho podle tmavé šedočerné barvy, která na tvář dosahuje až z temene a tvoří tak nápadný „vous“. Sokoli loví téměř výhradně ptáky za letu, protože jejich lov není uzpůsobený pro kořist na zemi.
Orel skalní
Na severu Moravy se jisté instituce snaží o návrat orla skalního, úspěšné výsledky však ještě stále nemůžeme sledovat. Když orli pozorují svou kořist létají rychlostí zhruba 50-120 km/h. Při útoku střemhlav však dosahují rychlosti až 300 km/h. Často loví v párech a využívá tak spolupráce svého partnera.
Nejde však o čistě neohrožený druh, jejich stavy se stále snižují, a to kvůli neustálé lidské činnosti. Lidé staví domy a budovy i v jejich dříve přirozených oblastech, což jim snižuje dostupnost potravy, a naopak přináší nové hrozby, se kterými se musejí potýkat. Připočtěme k tomu neustálé kácení lesů, intenzivní zemědělskou činnost, sloupy vysokého napětí a ekologický problém je na světě.
Autor: Adriana Pospíšilová
Abychom Vám zpříjemnili nákup, používá společnost Top Zoo, s.r.o. cookies. Pokud budete nadále využívat naše služby na těchto stránkách, předpokládáme, že souhlasíte s používáním cookies. $SOUHLASIM