Mainská mývalí kočka

Péče o srst u mainských koček není nijak náročná, protože i přes svoji jemnost nemá sklony k plstnatění. Přesto je dobré ji důkladně, minimálně jedenkrát týdně, kartáčovat. V době línání je třeba věnovat vyčesávání srsti větší pozornost a kočku pročesávat kartáčem denně.

Standardy a charakteristické rysy

Jedná se o robustní plemeno, které díky protáhlému tělu s hranatými obrysy připomíná mývaly. Typická je pro ně hustá srst, která je mírně mastná, aby odpuzovala vodu a byla tak vhodná do každého počasí. Žádoucí je chocholatý ocas a límec kolem krku, kde bývá srst většinou delší. U mainských koček je na první pohled zřejmý rozdíl mezi kočkou a kocourem. Kočky bývají zpravidla konstitučně drobnější. Kocouři dosahují hmotnosti okolo 9 až 11kg, kočky přibližně 5 až 7kg. Délka kočky, i s ocasem, může přesáhnout až 1m.

Povaha plemene

Mainské mývalí kočky mají velmi přátelskou povahu, jsou velmi hravé a tuto vlastnost si udržují až do vysokého věku.

Se svou rodinou si dokáží vytvořit pevné pouto, ale nejsou na ní zcela závislé. I přes tento majestátní odstup však neustále vyhledají společnost svého pána a rády se zapojí do všech jeho činností.

Další výbornou vlastností těchto koček je jejich kladný vztah k dětem. Děti je však třeba poučit, že kočka není hračka a při seznamování jí z počátku dopřát pomalejší, klidný a trpělivý přístup. Problém nebývá ani s ostatními zvířaty.

V chování mainské mývalí kočky lze nalézt řadu odlišností od ostatních kočičích plemen. Jednou z nich je způsob, jakým pijí vodu. Často lze pozorovat, že do vody nejprve několikrát udeří tlapkou, než se z ní napijí. Někteří jedinci dokonce pijí vodu pomocí tlapky, ze které si udělají jakousi naběračku.

Mainské kočky také velmi rády spí na nepohodlných a neobvyklých místech. Toto chování zdědily po svých předcích, kteří se tímto způsobem adaptovali na drsné podmínky prostředí, ve kterém žili.

Specifický je i její hlasový projev, ozývají se tichým mňoukáním, které připomíná holubí vrkání.

Historie plemene

Mainské mývalí kočky byly pravděpodobně vyšlechtěny křížením amerických koček z oblasti Nové Anglie a Maine s dlouhosrstými kočkami z Evropy. Jejich předky jsou, s největší pravděpodobností, angorské kočky a dlouhosrstí kříženci evropských koček, které do USA přivezli první osadníci z Evropy.

Jedna z legend tvrdí, že mainské mývalí kočky byly oblíbeným mazlíčkem Marie Antoinetty, která se v předtuše násilné smrti chtěla vystěhovat do Ameriky. Jako první tam poslala své věci a své milované kočky. Jejich potomci pak dali vzniknout tomuto plemeni.

Ať už je však jejich původ jakýkoliv, jde skutečně o plemeno typické pro americký kontinent. Mnoho sedláků tam tyto kočky chovalo na statcích jako kočky pracovní. Dlouhou dobu byly s oblibou využívány v boji proti hlodavcům. Poprvé byly mainské mývalí kočky vystaveny v roce 1860 na výstavě koček v New Yorku a v roce 1861 bylo plemeno oficiálně zaregistrováno. Roku 1895 se mainská mývalí kočka stala vítězem výstavy na Madison Square Garden v New Yorku.

Na začátku 20. století se do popředí dostaly perské kočky a zájem o mainské mývalí kočky ochladl.

Teprve v padesátých letech bylo, zásluhou amerického klubu chovatelů mainských mývalích koček, plemeno znovu prošlechtěno. Další podporu pak získalo po založení Asociace chovatelů a příznivců mainských mývalích koček. Americká CFA plemeno uznala v roce 1976, celosvětová FIFe v roce 1983. Od té doby jeho obliba vzrůstá, a to i mimo americký kontinent.

ZvířeKočky
Mainská mývalí kočka
Vytvořeno12.05.2016
Abychom Vám zpříjemnili nákup, používá společnost B-export, s.r.o. cookies. Pokud budete nadále využívat naše služby na těchto stránkách, předpokládáme, že souhlasíte s používáním cookies. Rozumím