Kalifornské žížaly

Kalifornské žížaly nespadají mezi klasické domácí mazlíčky, s nimiž by se dalo pomazlit, nebo pozorovat jejich chování, přesto se staly všestrannými pomocníky v nejedné domácnosti. Své využití našly nejen ve zpracování bioodpadu, ale díky svému složení mohou posloužit i jako zpestření jídelníčku pro hmyzožravé terarijní plazy.

Původ

Kalifornské žížaly bychom asi těžko hledali ve volné přírodě, poněvadž vznikly speciálním křížením žížaly hnojní (Eisenia fetida), čímž se upravily jejich vlastnosti. Na rozdíl od našich českých žížal nedorůstají kalifornské žížaly takové velikosti. V průměru se jejich velikost pohybuje mezi 5 – 8 cm s tloušťkou těla 1 – 3 mm. I kdyby se dostaly do volného prostředí, s ostatními žížalami by se nekřížily. Jejich charakteristickým znakem je, že kalifornské žížaly se sdružují v místech, kde mají dostatek potravy, který trávicími enzymy přeměňují na kvalitní kompost, a tak nehrozí, že by při úniku zamořily nejbližší okolí.

Využití

Mnoho zahrádkářů a zemědělců po celém světě propadlo vermikompostování za využití kalifornských žížal, které jsou pověstné svým neuvěřitelným apetitem, bezproblémovým rozmnožováním a schopností rychle zpracovat zbytky z kuchyně. Krom hodnotného hnojiva jako vedlejší produkt vermikompostování vzniká ještě žížalí čaj – vermifluid. Jde o koncentrovaný roztok, jehož ředěním lze zalévat jak okrasné květiny v květináčích na parapetu či balkoně, tak zeleninu na zahrádce. Žížalí čaj obsahuje potřebné živiny právě pro výživu a zdraví rostlin i zeleniny. Obzvláště zelenina zalévaná vermifluidem roste rychleji, má větší produktivitu a je bohatší na vitamíny a minerály.

Chov kalifornských žížal

Jako chovná nádrž pro kalifornské žížaly jde využít po domácku vyrobený kompostér, kterým může být plastová nádoba s proděravělým dnem, aby se zbytečně nezadržoval vermifluid, v němž by se žížaly utopily. Na českém trhu jsou k sehnání i speciální šuplíkové vermikompostéry, do kterých se nasadí jednorázově kalifornské žížaly a postupem času, jak vzniká kompost, se žížaly samy přemisťují do vyšších šuplíků, kde dostatek potravy. Druhou možností je chov kalifornských žížal v otevřeném prostoru, jelikož nepatří k invazivním druhům a nebudou ohrožovat naše české kroužkovce. Ideální teploty pro jejich úspěšný chov se pohybují do 35 °C a vlhkostí mezi 55 – 70 %. Správně založený vermikompostér se žížalami nezapáchá, tudíž nehrozí otravný zápach linoucí se z nádoby, pokud se člověk rozhodne mít kompostér v bytě.

Neúnavní pracanti

Chuť k jídlu kalifornských žížal je vskutku pověstný a jen tak neodmítnou nabízenou potravu. Zpracují cokoliv organického, takže do jejich nádoby mohou přistát zbytky ovoce, zeleniny, kávová a čajová sedlina, skořápky od vajíček, sláma, seno, posekaná tráva, výlisky z hroznů a jablek, hnůj, podestýlky i drcené krmné směsi pro zvířata. Poradí si s plesnivějícími a hnijícími částicemi a dokonce rozloží všechny baktérie a viry. Svým zpracováním zmenší množství odpadu až 6x.

Kvalitní krmivo pro terarijní hmyzožravce

Kalifornské žížaly se dají využít i jako krmení pro hmyzožravé plazíky. Obzvláště takové agamy vousaté si s velikou oblibou pochutnají na naší české žížale, tak proč ji nezkusit obohatit jídelníček o kalifornskou žížalu. Samotné tělo žížal obsahuje lehce stravitelné proteiny a je bohatým zdrojem minerálních látek, především vápníku, který je nezbytný pro správný vývoj kostí a vajec.

 

Autor: Monika Balcárková