Jak na chov ježka

Ježek patří všeobecně k milým zvířátkům, snad se ani nenajde literární dílo, kde by byl líčen ve špatném světle. Tady se můžeme pozastavit nad tím, jak právě pohádky a bajky ovlivňují náš pohled na zvířecí říši. Takže ježek je podle toho ten, kdo nosí na bodlinách jablíčka, kdo kamarádí s krtkem a podobně. Jenže v přírodě má každé zvíře svůj svět, a také ho bude mít ježek, kterého budeme chovat doma.

O ježkovi všeobecně

Evropu a naši republiku obývají dva druhy ježků, východní a západní. Západní je větší, cca o 5 cm, a odlišuje se také tím, že má na světlé hlavě od čenichu k očím tmavý pruh ve tvaru písmene V. Ježek východní má bílou skvrnu na hrdle a na prsou, jinak se barevně oba druhy neodlišují. Ježek východní pochází ze suchých stepí, obývá teplá a suchá místa, ježek západní žije naopak rád na okrajích lesa, na pasekách, v parcích a zahradách.

Nejčastěji u nás chovaným ježkem je ježek bělobřichý. Velikostí odpovídá ježkovi východnímu, ale pochází z Afriky. Jeho zajímavou vlastností je občasné házení slinou na záda a dělaní různých pozic, zejména tak činí často miminka. Tento jev není zcela vysvětlen. Tito ježci nekoušou a jsou povahou mírní a vcelku nenároční a nepřezimují. Existují i jeho další formy ve velikosti, kdy Mini linie váží jen do 300 g, Medium linie se pohybuje mezi 350 až 500 g, jde o většinu chovaných ježků, Jumbo linie je s váhou od 500 g.

Domečky pro ježky

Pro chov se doporučují umělohmotné boxy o minimálních rozměrech 90 x 45 cm. Lze použít i skleněná terária, která jsou sice větší bytovou ozdobou, ale hůř se udržují. Ježci nemají rádi průvan, proto se nechovají v klecích. Teplota by měla být od 22 do 26°C.

Box by měl být zajištěn, protože ježci mají snahu utéci, a pak se velmi špatně v bytě hledají. Jako podestýlka se doporučují bezprašné hobliny ve vrstvě asi 2 cm, nebo silnější látková podložka, nejlépe však Asan. Vhodná je i absorpční podestýlka pro kočky, která dobře vsakuje moč i pachy. Ježci se chovají samostatně, pouze opačná pohlaví se k sobě dávají v době páření.

Uvnitř boxu ježek potřebuje úkryt na spaní, např. dřevěný domek, nebo skrýš z papírové krabice, dobrá je i stará čepice, látkový pytlík a podobně. Je však třeba dávat pozor, aby na nich nebylo něco, čím by se ježek mohl přiškrtit nebo zachytit nožičkou.

Krmení ježků

Lidé mají zafixovaná jablka na ježčích bodlinách, což je skutečně nesmysl. Ježek není býložravec, ale hmyzožravec, tedy masožravec. Takže mu dáváme živé moučné červy, cvrčky, zophobasy, šváby, sarančata, kousky kuřecího nesoleného masa, masové kapsičky s vysokým podílem masa, vařená či smažená vajíčka, namočené i suché granule. Sušené stravy se ježkovi dává, ale jen trochu, aby nedošlo k ucpání a perforaci střev. Hmyz bychom měli kupovat v obchodě, kvůli různým nákazám a parazitům ho nelovíme v přírodě. Jednou za měsíc je dobré podat kalcium, aby nedocházelo k odvápnění kostí. Ježek také potřebuje dostatek čisté vody.

Denní dávka je 1 až 3 lžíce potravy, přibližně 70 – 100 kalorií. Ježek by se neměl překrmovat, aby netloustl.

Na krmení se doporučují těžké keramické misky se zahnutým okrajem směrem dovnitř, aby z nich krmivo nevypadávalo, případně nelezli červi ven. Na suchou a mokrou stravu se používají různé misky.

Se záchodem je potíž, protože v tom jsou někteří ježci velcí nepořádníci. Je však třeba trus denně uklízet, protože jinak zapáchá.

Ježčí tělocvik

Je dobré nechat ježka denně volně proběhnout po bytě nebo venku. Je však nutno vědět, že ježek je noční tvor, takže není dobré ho přes den budit, ale manipulovat s ním, až se sám probudí. Mějme ho raději stále pod dozorem. Ježek si rád i hraje, proto může mít v budníku nebo v ohrádce různé hračky, prolézačky, kolotoč, talíř, papírové trubičky atd.

Ježčí zvláštnosti

Protože má ježek proti jiným zvířátkům bodliny, prožívá některé životní situace. Například u něho dochází v určitých intervalech k výměně bodlin. Tehdy je ježek nervozní, intenzivně se škrábe a bodliny vypadávají. Trvá to několik dnů až týdnů.

Ježkům rostou poměrně rychle drápky na nohou, zejména na zadních, proto se zkracují speciálními kleštičkami. Ránu je však třeba dezinfikovat.

Rozmnožování

Pro rozmnožování se rozhodneme, až s ježky získáme větší zkušenosti. To sebou nese starost o mláďata, umět samičce zajistit dostatečně rychlou veterinární péči v případě komplikací, ale i vědomí, že mnoho samiček svá mláďata neodchová a velmi často je zabije či sežere. Ježek je totiž kanibal a zejména se to projeví u prvorodiček.

Samička je březí asi 35 dnů, do připraveného hnízda rodí v průměru 2 až 6 mláďat. Ta jsou slepá a holá a asi do šesti týdnů se kojí, ale postupně si zvykají na pevnou stravu. Přibližně v 8 týdnu se od matky oddělují. Samička by měla rodit maximálně dvakrát ročně, poprvé mezi půl a jedním rokem svého věku. Samečci jsou vhodní k oplodnění od 5 měsíců.

 

Autor: Barbora Darebná