Giardia intestinalis (lamblie) - úvod do giardií

Giardia intestinalis je celosvětově rozšířený jednobuněčný živočich (prvok), kterého můžeme v odborných i neodborných článcích najít hned pod několika názvy. Je dobré o nich vědět, protože tak se můžeme v giardiích lépe orientovat. Ve starších článcích nebo chovatelských knížkách se setkáme s názvy Lamblia intestinalis (duodenalis) nebo jenom lamblie. Nově se správně jmenuje Giardia intestinalis. Můžeme najít i kombinaci obou jmen - Giardia lamblia. Pořád se ovšem jedná o jedno malé zvířátko, které je parazitujícím prvokem a může způsobit onemocnění člověka, psů, koček a dalších zvířat. Giardie byla objevena již v roce 1859 českým lékařem Vilémem Dušanem Lamblem a po něm také byla původně pojmenovaná.

Stejně jako většina střevních prvoků existuje ve dvou životních stádiích: pohyblivý aktivní trofozoit a spící cysta.

Život Giardie

Giardie žijí a rozmnožují se v tenkém střevě, především ve dvanácterníku a každý trofozoit má dvě jádra, několik bičíků a další drobné orgány, které u prvoků nazýváme, právě proto, že jsou tak maličké, organely. Nejzajímavější je na tělíčku Giardie dvojitý přísavný disk, který je umístěný na „břišní“ – tedy spodní části prvoka a slouží k pevnému přisátí a přichycení na povrch střevních buněk. Giardie sedí na buňkách tak pevně, že ji nepřekvapí ani peristaltika, tedy přirozený pohyb našich střev.

Giardie se množí podélným dělením a některé, jakmile „dozrají“ k přeměně ve spící cystu nebo když se v hostitelském střevě zhorší podmínky (např. okyselením obsahu, antibiotika…), pustí se povrchu buněk, putují společně se střevním obsahem směrem ke konečníku a postupně se mění v cystu. Cysta má čtyři jádra, pevný dvojitý ochranný obal, odchází ve stolici a těší se na dalšího hostitele. Takový je koloběh života prvoka Giardia intestinalis.

V odborné literatuře se v posledních letech dočteme, že Giardia intestinalis se dělí na více podtypů, z nichž některé mohou způsobit onemocnění u různých zvířat a některé u zvířat i u člověka. V podstatě se dá říci, že pokud najdeme ve stolici člověka nebo zvířete tohoto prvoka, je to ten správný podtyp, protože jinak by tam nebyl, neudržel by se v těle hostitele a nemnožil by se tam.

Jestliže si uvědomíme, že infekční cysty odcházejí z těla hostitele ve stolici (trusu), pak zdrojem této infekce je veškerý materiál, který lze stolicí znečistit – voda, tráva, ovoce, zelenina, granule, maso….ale také špinavé chovatelské pomůcky a zařízení a špinavé ruce, ať už se jedná o onemocnění člověka nebo zvířat. K nakažení dochází polknutím cysty, jejíž pevný obal se v zažívacím traktu nového hostitele rozpustí a z cysty se osvobodí dvě mladé Giardie, začnou přijímat potravu, růst a množit se. Celý cyklus se tak může neustále opakovat.

Literatura:
http://mobile.pro-folia.org/files/1/2008/1/cermakova.pdf

 

Autor: MVDr. Zuzana Čermáková, Ph.D.