Čau-čau

Svérázný společník, který na první pohled zaujme svou vizáží. Je to uzavřený, introvertní pes, jehož důvěru si majitel musí získat. K dětem je přátelský a velmi rád s is nimi hraje, pokud ho respektují.

 Základní informace

	PES	FENA
VÁHA (KG)	23 - 30	20 - 27
VÝŠKA (CM)	48 - 56	46 - 51
CELKOVÝ DOJEM	středně velký, silný pes se vzhledem lva, ponurý výraz tváře, zvaný „scowl“	středně velký, silný pes se vzhledem lva, ponurý výraz tváře, zvaný „scowl“
POVAHA	rezervovaný, klidný a důstojný, inteligentní, tvrdohlavý a nezávislý	rezervovaný, klidný a důstojný, inteligentní, tvrdohlavý a nezávislý
SRST	hustá, rovná, červená, černá, modrá, krémová, skořicová nebo bílá barva	hustá, rovná, červená, černá, modrá, krémová, skořicová nebo bílá barva
PRŮMĚRNÝ VĚK	11 - 12 let	11 - 12 let
NÁROČNOST NA VÝCHOVU	náročný	náročná
NÁROČNOST NA POHYB	nenáročný	nenáročná
FCI	špicové a psi původního typu	špicové a psi původního typu

Povaha plemene

Čau-čau nepatří mezi typické domácí mazlíčky. I přes svůj "medvídkovský" vzhled je to uzavřený, introvertní pes, jehož důvěru je potřeba si získat. Jakmile se tak stane, stává se z něj věrný pes, bezmezně oddaný člověku, kterého si oblíbí. Je velmi ostražitý, ale klidný. Pokud se seznámí s dětmi již v mládí, může pro ně být ideálním společníkem i ochráncem. Je však nezbytné, aby děti věděly, jak se mají k psovi chovat a jak s ním zacházet. K cizím lidem se chová velmi rezervovaně až nepřátelsky, nesnáší jejich doteky. Při setkání s cizími psy mohou také nastat komplikace. Čau čau nemá rád obvyklé metody výcviku, nesnáší tresty a nikdy vás nebude poslouchat na slovo. Potřebuje dostatek pohybu.

Historie plemene

Historie plemene čau čau sahá až do doby před naším letopočtem, není zcela jasné, odkud přesně plemeno pochází. Jedna teorie tvrdí, že je to starobylé čínské plemeno, jiná udává, že se čau čau do Číny dostal jako pes Tunguzských a Mongolských kočovných kmenů. Jisté však je, že byl kdysi v Číně velmi rozšířen. Byl chován na dvoře čínského císaře Ling Ti, kde byl používán k ochraně paláce a lovu. Později se tento pes dostal do domácností bohatých kupců, kde byl využíván nejen jako lovecký a tažný pes, ale bohužel také jako jateční pes na maso, které bylo považováno za lahůdku a kožešina byla používána na oděvy.

Do Evropy se čau čau dostal v roce 1781, kdy bylo několik psů umístěno v londýnské zoo. První čau čau se objevil na přehlídce Kennel Klubu až v roce 1880. Původní čau čau byl značně odlišný od dnešního, podobal se spíše euroasierovi. První čau čau byl do plemenné knihy anglického Kennel Klubu zapsán v roce 1894 a o rok později byl v Anglii založen první klub chovatelů tohoto plemene.

Standardy a charakteristické rysy

Čau čau působí již na první pohled důstojně a vznešeně. Má velkou hlavu s plochou lebkou a přiměřeně dlouhým, širokým čumákem. Charakteristikým rysem plemene je modrý jazyk. Oči jsou tmavé, oválné a středně velké. Má malé uši, nakloněné dopředu. Dalším charakteristickým rysem je chůdovitá chůze. Čau čau zaujme především svou srstí, která vytváří okolo krku jakousi "lví" hřívu.

Existuje dlouhosrstá (srst je hustá, rovná a odstávající) i krátkosrstá (hustá, krátká, přiléhající) varianta. Rozšířenější je dlouhosrstý čau čau. Srst má poměrně hrubou strukturu s jemnou podsadou.

Barvu může mít černou, hnědou, modrou, krémovou, rezavou nebo téměř bílou, dovoleno je stínování, nikoliv ohraničené skvrny.

Využití plemene

Ideální společník na dlouhé procházky (je však třeba brát ohled na jeho lovecký pud) a velmi dobrý hlídač.

 

Za poskytnutí fotografií děkujeme chovatelské stanici Z údolí sněženek.