Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes má přes svoji přátelskou a mírumilovnou povahu přirozený hlídací instinkt, a pokud je potřeba, umí i tvrdě zasáhnout. Toto plemeno je velmi vhodným společníkem dětí, které má velmi rád.

Základní informace

	PES	FENA
VÁHA (KG)	39 - 50	36 - 48
VÝŠKA (CM)	64 - 70	58 - 66
CELKOVÝ DOJEM	tříbarevný velký pes, harmonický a vyrovnaný vzhled, ladný pohyb	tříbarevný velký pes, harmonický a vyrovnaný vzhled, ladný pohyb
POVAHA	přátelský, sebejistý, dobrosrdečný, přítulný, temperamentní, ale i velmi ostražitý a nebojácný	přátelský, sebejistý, dobrosrdečný, přítulný, temperamentní, ale i velmi ostražitý a nebojácný
SRST	dlouhá, hustá, mírně zvlněná	dlouhá, hustá, mírně zvlněná
PRŮMĚRNÝ VĚK	10 - 12 let	10 - 12 let
NÁROČNOST NA VÝCHOVU	nenáročný	nenáročná
NÁROČNOST NA POHYB	náročný	náročná
FCI	pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi	pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi

Povaha plemene

Pes, který se vůči všem důvěrně známým osobám chová velmi přítulně a mírumilovně. K cizím lidem je zpočátku nedůvěřivý a udržuje si od nich odstup, nikdy se však neprojevuje agresivně. Toto plemeno je velmi vhodným společníkem dětí, které má velmi rád. Bernský salašnický pes je dobře ovladatelný a výchova nebývá složitá, protože se velmi rád a dobře učí. Je možné ho zařadit i do speciálního výcviku. Mnoho příslušníků tohoto plemene má složeno různé pracovní zkoušky, ať již jde o klasický kynologický výcvik či například výcvik záchranářský. Psi tohoto plemene milují pohyb, a i když je chován na zahradě, potřebuje pravidelné procházky. Většina příslušníků tohoto plemene miluje vodu a ráda plave. Štěňata a mladí psi však nesmí být vystavováni přílišné zátěži.

Původ

Předci bernského salašnického psa byli chováni zejména v kantonu Bernu jako pracovní plemeno k tahání vozíků a nošení nákladů na trhy. Používali ho tkalci, řezníci, mlékaři a řemeslníci, ale i zemědělci kteří si nemohli dovolit koně. Sloužili také jako jiní venkovští psi, hlídali obydlí a dobytek na pastvě, což dodává dnešnímu bernskému salašnickému psu vlastnosti jak domácích, tak pasteveckých psů.

V období industrialitace však počet těchto psů rapidně poklesl a dokonce hrozil jejich úplný zánik. Snahy o oživení tohoto plemene odborně zaštítil profesor geologie z Curychu Albert Heim a roku 1907 se několik chovatelů psů rozhodlo začít s chovem čistokrevných psů. V témže roce založili klub tohoto plemene - Švýcarský klub dúrrbachských psů - a vytvořili plemenný standard. Z podnětu profesora Heima bylo v roce 1913 oficiálně zavedeno jméno plemene bernský salašnický pes a klub byl přejmenován na Klub bernských salašnických.

Standardy a charakteristické rysy

Bernský salašnický pes patří mezi vyšší střední psy, má poměrně velkou hlavu s neustále veselým výrazem. Mohutné tělo zdobí nádherná tříbarevná srst. Bernský salašnický pes má zcela typickou polodlouhou srst s hustou podsadou. Základní barva srsti těchto psů je černá s tříslovými znaky v barvě rezavě hnědé a čistě bílé, přičemž bílá nesmí být převládající.

Využití plemene

Psi tohoto plemene jsou ideálními rodinnými společníky, kteří se se svými lidmi budou snažit trávit maximum času.