Balantidium coli – úvod do vakovek

Balantidium coli, o kterém bude řeč, se česky jmenuje vakovka lidská, někde se uvádí jako vakovka střevní.

Balantidium se nachází na celém Světě. V tropech a subtropech se uvádí jeho výskyt častěji, nejvíce záleží na hygieně a způsobu života člověka a jeho zvířecích společníků, protože vakovka je doma i zde. Prvok žije, stejně jako mnozí další, ve dvou stádiích – čilý a aktivní trofozoit a spící cysta. Balantidium patří mezi tzv. nálevníky (Ciliophora). Při pohledu na fotografii z mikroskopu by se zdálo, že název skupiny („kmen“) pochází od nálevkovitého tvaru těla prvoka, ale je to jinak.

Balantidium coli (vakovka lidská, syn. vakovka střevní), trofozoit. Foto Z. Čermáková

Drobné tělíčko prvoka-nálevníka je relativně složité a dobře organizované. Když si představíme, že všechny ty malé organely a jiná „zařízení“ jsou součástmi jediné buňky.

- na povrchu mají nálevníci řasinky (cilie), které jsou uspořádány v řadách nebo složitějších útvarech a obvykle kolem „ústního otvoru“ - jsou řasinky mnohem hustší a pomáhají tak nahánět do úst potravu

- naší kůži odpovídá obal tělíčka prvoka nazývaný kortex, který je tvořen více různými vrstvičkami a je tedy také dobrou a složitou ochranou

- nálevníci mají jednoduchý řitní otvor (nazývá se cytopyge – je to česky „buněčná řiť) – tedy dírka, kterou nestrávené zbytky potravy, která již prošla prvokem a nedá se dále využít, odcházejí opět ven

- v buňce prvoka-nálevníka se vyskytují rovněž dvě buněčná jádra – první nálevníkovo jádro řídí život a druhé procesy rozmnožování

- proces rozmnožování je ještě „pouhé“ dělení na dva nové jedince, ale aby prvok vylepšil svou „pozici“ při přežití druhu, má již určitý primitivní sexuální proces – nazývaný „konjugace“ – při kterém si prvoci vyměňují části své genetické informace. Šířit různé genetické informace je výhodné, protože např. pokud se bakterie nebo prvok „naučí“ lépe se bránit třeba antibiotikům a ještě tuhle informaci předá dalším kolegům, je to lepší pro přežití druhu

- kmen nálevníků obsahuje asi 8000 známých druhů, z nichž je cca 2500 více či méně parazitujících

Literatura:

Paraziti s jejich biologie. Petr Volf, Petr Horák a kol. Triton.2007.
Lékařská protozoologie. Jindřich Jíra. Galén.2009.

 

Autor: MVDr. Zuzana Čermáková, Ph.D.