Krátkonohý pes, který nezapře své lovecké schopnosti díky výbornému čichu. Je to výborný rodinný společník, který se rád účastní her s dětmi. Snadno se učí a co se naučí, tak už nezapomenou.
Základní informace
PES | FENA | |
VÁHA (KG) | 15 - 18 | 15 - 18 |
VÝŠKA (CM) | 37 - 38 | 36 - 37 |
DÉLKA HŘBETU (CM) | 49 - 65 | 49 - 65 |
OBVOD KRKU (CM) | 35 - 45 | 35 - 45 |
CELKOVÝ DOJEM |
krátkonohý, silný, lovecký pes s |
krátkonohý, silný, lovecký pes s |
POVAHA |
nebojácný, moudrý a přátelský výraz |
nebojácný, moudrý a přátelský výraz |
SRST |
hustá podsada, přiléhavá krycí srst, tmavá |
hustá podsada, přiléhavá krycí srst, tmavá |
PRŮMĚRNÝ VĚK | 11 - 13 let | 11 - 13 let |
NÁROČNOST NA VÝCHOVU | náročný | náročná |
NÁROČNOST NA POHYB | velmi náročný | velmi náročná |
FCI | honiči a barváři | honiči a barváři |
Povaha plemene
Psi tohoto plemene se vyznačují klidnou a nebojácnou povahou. Jsou však také velmi soběstační a velice rádi se vydávají sami na výlety. Jakmile se naskytne možnost utéct, udělají to.
Svému majiteli a jeho rodině jsou oddaným společníkem, který nevynechá příležitost ke hře. K dětem se chovají přívětivě, k cizím lidem přistupují rezervovaně.
I přes svou paličatost se poměrně snadno učí a to, co se už jednou naučí, nezapomínají.
Alpský jezevčíkovitý brakýř je velmi energické plemeno, které se, zejména při lovu, vyznačuje horlivostí a vytrvalostí. Navíc má výborný čich.
Autor: Jitka Jelínková
Původ
Tito psi se v minulosti vyskytovali v bavorských i německých Alpách, ale také v Krušných horách, kde tamní myslivci potřebovali odolné psy, kteří by byli schopni vytrvale, ale ne příliš rychle sledovat zvěř v náročných vysokohorských podmínkách.
V letech 1881 a 1885 si princ následník Rudolf Habsburský pro lovecké výpravy do Turecka a Egypta vybral tyto psy, kteří se vyznačovali vynikajícími loveckými vlastnostmi.
Roku 1897 byl vypracován standard alpského jezevčíkovitého brakýře, který sjednotil do té doby nejednotné typy z jednotlivých oblastí. Roku 1932 byl alpsko-krušnohorský jezevčíkovitý brakýř uznán kynologickým svazem v Rakousku jako třetí barvářské plemeno. V roce 1975 pak bylo pojmenování rasy změněno na alpského jezevčíkovitého brakýře. V roce 1991 FCI zařadila alpského brakýře do skupiny 6 mezi barváře.
Standardy a charakteristické rysy
Tělo alpského jezevčíkovitého brakýře je dobře osvalené, dlouhé a působí robustně. Záda se mírně svažují. Ocas je vysoko nasazený a u kořene silný a svěšený. Končetiny jsou silné a krátké. Alpský jezevčíkovitý brakýř má hlavu s klenutou lebkou. Oválné oči mají inteligentní výraz, jsou tmavě hnědé. Uši jsou středně dlouhé, vysoko posazené a volně visí podél hlavy. Špičky uší jsou zakulacené. Krk má krátký a svalnatý. Srst je hustá, hrubá a těsně přiléhá k tělu. Zbarvení je tmavá jelení červeň s příměsí černé, nebo bez příměsi nebo černé s jasně ohraničeným červenohnědým pálením na hlavě, hrudi, končetinách, tlapkách a spodní straně ocasu. Přípustný je bílý znak na hrudi.
Využití plemene
Dodnes je toto plemeno používáno téměř výhradně ke svému původním poslání, tedy dohledávce černé, srnčí a vysoké zvěře. Pro své vynikající čichové schopnosti by se jedinci tohoto plemene dali s úspěchem použít i jako záchranáři, bombaři a další specialisté. Jsou to také výborní hlídači.
Za fotografie děkujeme chovatelské stanici Perla Vltavy.
Abychom Vám zpříjemnili nákup, používá společnost Top Zoo, s.r.o. cookies. Pokud budete nadále využívat naše služby na těchto stránkách, předpokládáme, že souhlasíte s používáním cookies. $SOUHLASIM