Blešule a jiní obtížníci - 2. část

Díl první : blecha

Kapitola 2. – bydlíme s blechami

S blechami určitě nebydlíme dobrovolně, ale zato s nimi můžeme bydlet dlouho, protože zbavit se tohoto příživníka není vůbec snadné.

V první kapitolce jsme se stručně seznámili s vývojovým cyklem nepřítele a nyní prosím věnujme trochu pozornosti bleše-matce. V přírodě obecně se setkáváme s obrovským množstvím parazitů a produkce vajíček a larev či jiných infekčních stádií (tj. vývojových stádií, která jsou schopna vstoupit do těla hostitele) obvykle velmi přesahuje naše představy. Příroda takto zařídila přežívání různých druhů nižších živočichů a tedy i parazitů.

Obrázek 1 - blecha kočičí (Ctenocephalides felis) - smyslová ploška © Marek Vojta

Bleší matka ve svém aktivním životě, který trvá podle podmínek v prostředí asi 1 až 6 měsíců, může naklást až 2 000 vajíček. Patrně je obvykle reálná produkce nižší, ale odborná literatura jich v průměru uvádí na jeden život blechy-matky většinou cca 500. V teple a poklidu našeho domova s domácími mazlíčky, kteří slouží bleše jako zdroj potravy, jenž je vždy po ruce, se můžou rozmnožovací schopnosti utěšeně rozvíjet.

Vajíčka klade blecha do srsti pejska či kočičky, a protože nejsou lepkavá a jsou pěkně hlaďoučká, vypadávají volně ven a zůstávají v prostředí všude tam, kde se trpící miláček vyskytne – pelíšek, postel, křeslo, okenní parapet, oblíbená krabice, schovávačka pod schody, vaše skříň...prostě všude. V příjemné pokojové teplotě se bleší larvička líhne už po jednom, maximálně po několika dnech. Protože larva nesnáší světlo, zavrtává se hlouběji do textilií, případně zalézá do prachu např. mezi parketami, ve škvírách linolea atd. Stačí si prohlédnout náš byt nebo domeček a zjistíme, že možností je spousta (vzpomínám si na jeden starý kufr pod postelí v domku mé babičky, po jehož odsunutí jsme konečně pochopili, proč pořád odblešujeme psa :-)), a povšimněte si prosím, že se nestydím podělit se s Vámi o životní zkušenosti. Prakticky každý chovatel se s těmito problémy setká a samozřejmě i opakovaně, není se zač stydět, je zapotřebí jednat.

A nyní se pokusme trochu počítat: 500 vajíček, dejme tomu, že situace není pro bleší dítka tak úplně příznivá (některá skončí ve vysavači, jiná jsou setřena hadrem na podlahu ...), ale i kdyby se jenom z každého pátého vajíčka vyvinula další dospělá blecha a dokončila svůj vývoj (v příznivých podmínkách za 3 - 4 týdny) a začala klást svou vlastní „pětistovku“, dostaneme se za dva měsíce ke: 100 x 100 = 10 000 blešulí dospělých a dětí v různém stádiu vývoje. Odborná literatura uvádí produkční schopnost zpravidla mnohem větší, ale i když se držíme takto „při zemi“ je jich až dost a bez rázného hubení se budou množit do dalších statisíců.

Blechy si zvířata, která chodí ven pořídí nejen od jiných psů a koček, ale také třeba od zkoumání ježků. Ježci jsou velmi zablešeni, pro ně je drbání a boj s blechami extrémně těžká záležitost a jsou dobrým zdrojem blech nejen pro psí a kočičí zvědavce, ale i pro ty, kteří, ačkoliv se cizímu bodlináči rádi vyhnou, náhodou navštíví jeho oblíbená místa, kde už čekají blechy. Vzpomínám si, jak jsem kdysi řekla své dnes již zesnulé fence – nelez k ježkovi, chytneš blechy -  a než jsem ji stihla regulérně odvolat, už bylo zaděláno na problém – problém byl odhalen až cca za dva měsíce a to už bylo v domečku s pěti kočkami a dalším pejskem docela živo. Od té doby už blechy nepodceňuji: ven repelent –  a doma, když je podezření, prostředky na hubení.

V historii byly především blecha obecná a blecha morová (a tam, kde se mor na Světě ještě vyskytuje, dosud jsou) přenašečkami původce moru, který se od 14. století v několika vlnách rozšířil z Asie do Evropy. V hygienických podmínkách středověku se vedlo dobře blechám i Yersinii pestis, bakterii, která mor způsobuje. Dnes už naštěstí nemusíme řešit epidemie moru – ve středověku nazývané Černá smrt, ale i tak mohou blechy působit zvířatům zdravotní komplikace.

Blechy, které se líhnou už v naší domácnosti, jsou „naše blechy“ a jsou v kontaktu pouze s našimi zvířaty a s námi, ale ty první, které si některý domácí mazlík „dotáhnul zvenku“ – od jiných zvířat, mohou být zdrojem tasemnice psí (Dipylidium caninum), která parazituje ve střevě psů i koček. Společně s odblešováním je proto vhodné pejska nebo kočičku také odčervit. U myšek a potkanů může být blecha zdrojem tasemnice rodu Hymenolepis, která parazituje v jejich zažívacím traktu. Vždy je nejlepší kontaktovat veterinárního lékaře a zakoupit zvířatům správné léky na odčervení.
Ještě než se blecha zakousne, musí Vás nebo Vašeho mazlíčka jako hostitele vyhledat. K tomuto účelu blecha využívá sensilium neboli smyslovou plošku, což jakési vícefunkční čidlo. Naše blecha se tedy z okolí dozví mimo jiné informace o koncentraci oxidu uhličitého, teplotu a vlhkost.

Obrázek 2 - blecha kočičí (Ctenocephalides felis) - detail ústního ústrojí © Marek Vojta

Blecha při kousnutí vpustí do kůže malé množství slin obsahujících alergeny, tedy látky, které často způsobují alergii na bleší kousnutí. I když se nerozvine typická alergie, je bleší kousnutí provázeno značným svěděním a zvířata si při intenzívním drbání, škrábání a vykusování kůže mohou způsobit druhotný zánět z bakterií zanesených do těchto ranek.

Rozvinutá alergie na bleší kousnutí je nepříjemná zdravotní komplikace, která se vyskytuje u domácích mazlíků stále častěji, se zvyšujícím se množstvím blech v prostředí, (v loňském roce řešily dokonce některé základní školy blechy u dětí) a veterinární lékaři ji diagnostikují prakticky po celém Světě. Odborná literatura uvádí, že cca u 60 % psů, kteří mají alergii na bleší kousnutí, jsou první klinické příznaky pozorovány již mezi 1.-3. rokem života. Pokud je zvíře opakovaně pokousáno blechami, klinické příznaky se mohou zhoršovat. Jako první známky, že něco není v pořádku, vidí majitel intenzívní škrábání, lízání a vykusování srsti a kůže. Podíváme-li se na zdravého psa, občas se podrbe, to patří k projevům normální hygieny, ale při napadení blechami a rozvoji alergie vidíme, že pes provádí tyto činnosti velmi intenzívně a často. Je na něm vidět, že jej kůže svědí a škrábání je úporné.

Zdravá kočka si kožíšek pravidelně olizuje klidnými pohyby, občas se poškrábe, ale méně než pes a při zablešení se drbe a líže velmi intenzívně a většinou u toho vypadá nervózně. U obou uvedených zvířecích druhů nacházíme blechy nad kořenem ocasu, pod krkem, za ušima, na bradě a po celé délce hřbetu a také na břiše. Jsou to místa, kde se zvířátko hůře dostane při škrábání a vykusování a blechy tak mají větší šanci na klidný život. Zároveň jsou to místa, kde se nejčastěji vyskytují kožní příznaky uvedené alergie.

Kočky mívají projevy na kůži typicky kolem krku, nad kořenem ocasu a v oblasti hřbetu. Pokud se kočka škrábe a zběžným pohledem dosud nevidíme změny v srsti, je dobré inkriminovaná místa prošetřit rukou. Pokud nahmatáme pupínky, stroupky a zhrublou kůži je podezření na blechy dost výrazné. Pokud se problém neřeší a jedná se o alergii na bleší kousnutí, blech i kousanců přibývá, zvířecí reakce se prohlubuje a potom už i pouhým okem z větší vzdálenosti vidíme, že zvířátko má ložiska strupů v kůži, často mokvající a při druhotné infekci i hnisající. A úporně se škrábe. U psů jsou místa alergických projevů podobná – hřbet a nad kořenem ocasu, vnitřní a zadní části stehen, krk, břicho. Vykusování, strupy, ztráta srsti, utrpení způsobené neustálým svěděním, ztluštělá, zanícená kůže. Tak daleko by milující nebo alespoň slušný majitel zvířete neměl nechat problém dojít.

V kapitole 3. se pustíme do boje:

  a) odhalení
  b) odblešení [zvířat i domácnosti] a popř.léčení
  c) … a posléze prevence, tedy užití repelentů a podobných látek

Literární zdroje:
1. Purdue University, Medical Entomology: http://extension.entm.purdue.edu/publichealth/insects/flea.html
2. Paraziti a jejich biologie. Petr Volf, Petr Horák a kolektiv.
3. Fleas, flea allergy, and flea kontrol, a review. Candace A. Sousa, DVM. Dermatology Online Journal 3(2):7

Autor: MVDr. Zuzana Čermáková, Ph.D.