Toxoplasma gondii – původce toxoplazmózy - 3. část

V části I. a II. vyprávění o Toxoplasma gondii jsme se seznámili s tímto prvokem a jeho složitým životním cyklem a přenosem, a teď se podívejme na příznaky, diagnostiku, léčbu a zopakujme prevenci.

Co se přihodí v lidském organismu, pokud spolkneme infekční stadium toxoplazmy

Oocysta a stejně tak tkáňová cysta se v organismu nového hostitele rozpustí a uvnitř dřímající infekční stadia (sporozoiti nebo bradyzoiti) se rychle proberou k aktivnímu životu, projdou střevní stěnou a čile se pohybují naším organismem. První 2 – 3 týdny se vyskytují volně v krvi a množí se. Jsou ve formě pohyblivých tachyzoitů a pronikají i do mízních uzlin. V této fázi můžeme hovořit o akutní toxoplazmóze (tedy o akutním onemocnění). Ve skutečnosti, pokud nemáme závažný problém s imunitním systémem, tak v 90 % případů nepoznáme, že se jedná o onemocnění. Obvykle takový člověk nepociťuje žádné klinické příznaky nemoci, maximálně se cítí pár týdnů unavený nebo se mu lehce a přechodně zvětší mízní uzliny – zpravidla na krku, v podpaždí, v tříslech. Během prvních 2 – 3 týdnů začne náš organismus tvořit protilátky a zažene toxoplazmu spát do tkáňových cyst. Asi 10 % lidí s normální funkcí imunitního systému reaguje na přítomnost množících se tachyzoitů ve svém těle bouřlivěji a může trpět zvětšením i mírnou bolestivostí mízních uzlin (lymfadenopatie), zvýšenou teplotou, typická je celková únava, nechutenství, bolesti ve svalech, bolesti hlavy, někdy závratě. Po stanovení diagnózy jsou tito pacienti léčeni několik týdnů léky účinnými na T.gondii.

Člověk zdravý se s toxoplazmózou úspěšně vyrovná ať už s léčbou nebo bez ní. Nebezpečí hrozí v podstatě ve třech situacích:

1) Snížená funkce imunitního systému - vyskytuje se u pacientů infikovaných virem HIV.  Pacienti s infekcí virem HIV jsou pravidelně vyšetřováni a je-li to nutné léčeni. Situace je zcela pod kontrolou, pokud pravidelně chodí na kontroly. Podobnou skupinou lidí s potlačenou funkcí imunitního systému, jsou pacienti v transplantačních programech, s terapií různých onemocnění, kde jsou používány např. kortikoidy a také lidé, kteří mají některá, zpravidla vrozená onemocnění.

2) Těhotné ženy se rovněž nemusí obávat koček, pokud dodrží před otěhotněním ( cca 2 – 3 měsíce), v době gravidity a pokud kojí tak také v této době „bezpečnostní pravidla“. Toxoplazma je nebezpečná pro plod, jelikož má tendenci pronikat přes placentu do plodu, který může závažně, až smrtelně poškodit. Pokud nastávající matka onemocní akutní toxoplazmózou, je pravděpodobnost, že dojde k infekci plodu asi 0,001 – 0,002 %, tedy promile. V první třetině těhotenství mohou být změny lidského plodu natolik závažné, že dojde k samovolnému potratu.

3) Zánět sítnicechorioretinitida, který může poškodit zrak.

Reakce vazby komplementu – jeden z testů k vyšetření protilátek proti T. gondii, foto Dr. Čermáková, Labet

Diagnostika onemocnění

K diagnostice onemocnění má medicína k dispozici řadu laboratorních metod. Je možné testovat krev (krevní sérum) na přítomnost protilátek. Pro závažné případy máme k dispozici možnost z krve, plodové vody apod. provést metodu PCR – kterou lze odhalit přítomnost části některého z genů T. gondii a tím potvrdit, že je toxoplazma v organismu přítomná. Poté následuje již léčba.

Prevence

Platí především pro „rizikové skupiny“. Po kontaktu s venkovními kočkami si důkladně umýt ruce. Nekonzumovat tepelně neupravené maso, zeleninu určenou k jídlu v syrovém stavu pořádně umýt a vnější listy vyhodit. Při úklidu kočičího záchodu používat gumové rukavice, lopatku a odstraňovat z něj výkaly denně. Nastávající maminky a lidé se sníženou funkcí imunitního systému by se měli vyhnout také konzumaci syrového mléka.

Literatura:

1. Vaništa J.: Toxoplazmóza. In Havlík J. a kol. Infekční nemoci. Praha, Galén, 2002, 143 – 147
2. Čermáková Z, Prášil P, Ryšková O: Kongenitální toxoplazmóza: možnosti laboratorní diagnostiky. Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie. 2005, 54 (2), 75 – 77
3. Čermáková Z, Prášil P, Valenta Z, Förstl M, Plíšková L, Bolehovská R: Zamyšlení nad postavením metody PCR v rutinní diagnostice toxoplazmózy při vyšetření imunokompetentních nemocných. Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. 2009, 15 (4), 138 – 142

 

Autor: MVDr. Zuzana Čermáková, Ph.D.

Toxoplasma gondii – původce toxoplazmózy - 3. část
Vytvořeno18.05.2016
Na vašem soukromí nám záleží

Abychom Vám zpříjemnili nákup, používá společnost Top Zoo, s.r.o. cookies. Pokud budete nadále využívat naše služby na těchto stránkách, předpokládáme, že souhlasíte s používáním cookies. $SOUHLASIM

Povolit všeNepovolovat cookies