Tibetská doga

Mohutné, vznešené plemeno aristokratického vzhledu, to je tibetská doga. Člověka doprovází již po tisíciletí a je to spolehlivý, věrný a oddaný společník, třebaže na výcvik a poslušnost trochu náročnější.

Základní informace

	PES	FENA
VÁHA (KG)	45 - 73	34 - 54
VÝŠKA (CM)	66 - 76	61 - 71
CELKOVÝ DOJEM	velký, těžký, mohutný, dobře osrstěný, působí vznešeně	velká, těžká, mohutná, dobře osrstěná, působí vznešeně
POVAHA	mírný, oddaný, spolehlivý, ale podezřívavý, nemá rád změny	mírná, oddaná, spolehlivá, ale podezřívavá, nemá ráda změny
SRST	hustá, dlouhá, drsná, černá, hnědá a šedá. Kolem krku límec odstávající srsti	hustá, dlouhá, drsná, černá, hnědá a šedá. Kolem krku límec odstávající srsti
PRŮMĚRNÝ VĚK	12 - 15 let	12 - 15 let
NÁROČNOST NA VÝCHOVU	náročný	náročná
NÁROČNOST NA POHYB	náročný	náročná
FCI	pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi	pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi

Povaha plemene

Mohutnost a robustní stavba velkého těla tohoto plemene svádí k mylnému dojmu, že by mohlo jít o agresivní a bojovná zvířata. Opak je pravdou – tibetské dogy jsou ve skutečnosti mírné a klidné povahy, jsou spolehlivé věrné a oddané svému pánovi. Jistou nevýhodou však je značná míra nervozity a podezřívavosti vůči všemu novému a cizímu, což může ztěžovat výcvik. Při chovu je důležité dbát na to, aby nenastala nečekaná změna, která může v psovi vyvolat stres (například jiné umístění misky na krmivo). Tibetské dogy nejsou obvykle schopny naučit se perfektní poslušnosti, třebaže jsou inteligentní a učenlivé. Dobře vychází s dětmi, k cizím psům se chová spíše odměřeně nebo je ignoruje. Je velmi čistotná, nevyžaduje speciální péči, je však třeba počítat s vyššími nárok na pohyb.

Původ

Tibetské dogy jsou jedním z těch prapůvodních plemen, která doprovázejí lidstvo takřka odnepaměti. Jejich šlechtění nebylo s největší pravděpodobností cílené, tito psi se do své současné podoby vyvinuli pod vlivem přírodních podmínek drsného Tibetu a Číny a byli postupně kříženi mezi sebou, až se ustanovil plemenný standard.

První písemné zmínky o tibetských dogách pocházejí již z 11. století před Kristem. Díky záznamům čínských kronikářů se můžeme dočíst o tom, jak se tibetská doga předávala jako královský dar mezi panovnickými rody a postupně se tak šířily po celém regionu himálajských velehor. Odtud se tibetská doga ještě ve starověku dostala nejprve do Persie a dále do Evropy. Díky své velikosti a snadné cvičitelnosti sloužila jako válečné plemeno a figurovala v mnoha významných bitevních střetnutích starověkých vojsk. Tibetské dogy pomáhaly egyptským lučištníkům i Alexandru Velikému. Není divu, že dodnes bývá označována za aristokratické a ušlechtilé plemeno. V současnosti však slouží spíše jako skvělý společník.

Standardy a charakteristické rysy

Tibetská doga je velké plemeno, v kohoutku dorůstající často až 70 centimetrů. Spolu s hmotností kolem 60 kilogramů a hustou srstí, která zvíře opticky ještě zvětšuje, se žádný majitel tibetských dog nemusí bát o své zdraví ani majetek.

Tibetská doga má silné, dobře stavěné tělo kryté drsnou, středně dlouhou srstí s hustou podsadou. Krk je pokrytý odstávající hřívou (u fen méně znatelnou). Uznávají se barevné varianty v odstínech černé, červenočerné, hnědé a šedé. Středně dlouhý ocas je rovněž bohatě osrstěný, vysoko nasazený a v klidu nesený stočený na hřbetě. Na těžké a silné hlavě dominují hnědé oči. Uši jsou střední velikosti, mají tvar trojúhelníku a visí volně po stranách hlavy.

Využití

Dříve tibetské dogy sloužily pronásledování a zabíjení uprchlíků, po rozšíření do širšího regionu začaly být využívány jako válečné plemeno. Ve středověku se používaly pro lov a ochranu panovníka. Často se pohybovaly v aristokratických kruzích.

 

Za fotografie děkujeme chovatelské stanici STRÁŽCE Z TIBETU.