Skotská klapouchá kočka

Některá kočičí plemena se vyznačují naprosto nezaměnitelným znakem, podle kterého jej poznáme již na první pohled. To je i případ skotské klapouché kočky, která, jak název napovídá, ihned zaujme ušními boltci sklopenými těsně k temeni, takže působí dojmem, jako by byly výrazně menší než u běžných koček. Není tomu však tak. Uši skotských klapoucích koček jsou při narození zcela normální a teprve během vývoje se postupně přiklopí k hlavě (úplného sklopení dosáhnou přibližně ve věku 4 týdnů).

Standardy a charakteristické rysy

Kromě klapouchých uší (jejich podoba je způsobena genovou mutací ušní chrupavky) se skotská klapouchá kočka nevyznačuje přílišnou specifikou. Jedná se o středně velké plemeno dosahující průměrné hmotnosti kolem 4-6 kg (kočky mohou být i výrazně menší, jen kolem 2,5 kg) se zaobleným tělem a vodorovnou linií hřbetu. Hlava je doplněná výraznými lícemi, které zvláště vyniknou v kontrastu s opticky chybějícíma ušima. Oči by měly být kulaté, široce rozevřené a na první pohled výrazné. Ohebný ocas se směrem ke špičce zužuje, dosahuje střední až dlouhé délky.

Srst klapoucích koček je jemná, hustá a načechraná. Povoleny jsou všechny přírodní barvy a všechny barevné kombinace i odznaky. Vyskytuje se jak krátkosrstá, tak dlouhosrstá varianta (obě uznávané jako samostatné plemeno).

Péče o skotské klapouché kočky je velmi podobná péči o jakékoliv jiné plemeno, nevyžaduje dodržování žádných zvláštních zásad a je relativně snadná. Pokud byste se však pokoušeli o chov, je třeba mít na paměti, že pro zachování zdravého genetického základu je nezbytné zařadit do chovu vždy jedince jak klapouché, tak s normálníma ušima.

Povaha plemene

Skotské klapouché kočky jsou obecně klidné a loajální svému pánovi, někteří jedinci se však vyznačují mimořádně hravou povahou. Špatně snášejí samotu a bude jim dělat dobře společnost další kočky, ale třeba i jiných zvířat, jinak mají sklon propadat depresím. Jsou tiché a vyhýbají se výrazným hlasovým projevům. Oproti ostatním plemenům se vyznačují některými zvláštními zvyky, například velmi rády usínají v poloze na zádech a s oblibou zaujímají tzv. Buddhovu pozici, tedy sedu s nataženými zadními končetinami.

Historie plemene

O klapoucích kočkách má lidstvo záznamy již relativně dlouhou dobu, zhruba 150 let. Zatímco velký boom ve šlechtění nových plemen se odehrával zhruba v polovině 20. století, klapouché kočky byly známé již o století dříve. K jejich oficiálnímu uznání jako samostatného plemene došlo v roce 1966. „Otcem zakladatelem“ byl jistý bílý klapouchý kocourek narozený v roce 1961 ve Skotsku, odkud název celého plemene pochází. Šlo o kotě klapouché kočky jménem Susie, a on sám se postupně stal otcem a dědečkem hned několika desítek klapouchých koček.

Protože se však ukázalo, že některá zvířata trpí vrozenými genetickými vadami a zdravotními problémy, jejichž původ byl prokazatelně spjatý právě s genem pro klapouchost, ne všechny asociace sdružující chovatele koček plemeno oficiálně uznaly jako samostatné. Skotskou klapouchou kočku uznávají americké organizace TICA nebo CFA, evropská asociace FIFe nebo britská GCCF zatím plemeno do svých seznam nezahrnují (GCCF byla v roce 1966 první asociací, která jej uznala; v roce 1971 se však rozhodla pro zrušení tohoto rozhodnutí a plemeno bylo vyškrtnuto).

Skotská klapouchá kočka tak „přežila“ díky tomu, že ji skupina nadšených chovatelů dostala na americký kontinent, kde o ni byl projeven nečekaný zájem ze strany chovatelů a brzy se právě zde staly nesmírně oblíbeným plemenem. V Evropě se dnes naopak s klapoucími kočkami lze setkat spíše vzácně.