Samojed

Nekonflitní a oddaný společník pro celou rodinu. Má rád děti a je to jejich výborný společník. Vyžaduje častý kontakt se svým pánem, nebo ostatními psy. Rád se učí novým věcem.

Základní informace

	PES	FENA
VÁHA (KG)	23 - 30	23 - 30
VÝŠKA (CM)	51 - 56	46 - 51
CELKOVÝ DOJEM	pes střední velikosti, s krásnou stavbou těla a vynikající rychlostí pohybu	pes střední velikosti, s krásnou stavbou těla a vynikající rychlostí pohybu
POVAHA	přátelský, oddaný společník, temperamentní	přátelská, oddaný společník, temperamentní
SRST	hustá a bohatá, zbarvení bílé, bílé se žlutým, krémové	hustá a bohatá, zbarvení bílé, bílé se žlutým, krémové
PRŮMĚRNÝ VĚK	12 - 14 let	12 - 14 let
NÁROČNOST NA VÝCHOVU	nenáročný	nenáročná
NÁROČNOST NA POHYB	náročný	náročná
FCI	Špicové a plemena pritivní	Špicové a plemena pritivní

Povaha plemene

Samojed je velice přátelský, přítulný, veselý a inteligentní pes. Díky své vlídné a společenské povaze je v dnešní době stále více využíván jako rodinný pes. Má rád děti a nevynechá žádnou příležitost, aby si s nimi hrál. I přes svůj temperament je velmi jemný.

Ochotně se učí všemu novému, nemá ale rád tvrdý dril. Potřebuje častý kontakt se svým pánem nebo jinými psy.

Pro svou přátelskou povahu není vhodný k hlídání. Rád sice hlasitým štěkotem ohlásí jakoukoliv návštěvu, ale své území bránit nebude.

Původ

Toto plemeno, které se řadí mezi jedno z nejstarších, chovala etnická skupina Něnců - dříve nazývaná Samojedi. Ti žili a kočovali na rozsáhlém území mezi Bílým mořem a řekou Jenisej. Jejich psi byli všestranně využívaní - k lovu, k hlídání sobích stád a občas také k zápřahu. Protože se Němci o své psy příkladně starali a samojedi nebyli nikdy odkázaní sami na sebe, zachovalo si toto plemeno dobrý vztah k lidem.

Ačkoliv se do světa první zmínky o samojedech dostaly již roku 1698, až do konce 19. století byli tito psi mimo svou domovinu velmi vzácní. Pro svoji spolehlivou, pracovitou, věrnou povahu a vytrvalost, byli používaní cestovateli na dlouhých polárních výpravách.

Ačkoliv se plemeno, jako takové, typově nerozlišuje, co se týká vzhledu, při rozvoji plemene byly rozlišovány základní typy. Americký – tzv. vlčí, který byl v zápřahu více využíván a šlechtěn i pro rychlost, aby mohl konkurovat jiným plemenům a Anglický, který byl více líbivý, tzv. kompaktní medvídek.

V dnešní době se snaží chovatelé oba tyto spojit nejen do krásného, ale i pracovního psa.

Standardy a charakteristické rysy

Samojed je krásný pes střední velikosti s vyváženou stavbou těla. Díky svalnatému trupu působí dojmem silného a vytrvalého jedince. Končetiny jsou silné a svalnaté a pes se pohybuje dlouhým a neúnavným krokem.

Hlava je klínovitá. Nejširší je mezi ušima, které mají trojúhelníkový tvar, jsou vzpřímené a vysoko posazené. Oči jsou tmavohnědé, umístěny daleko od sebe. Nos by měl být černý, ale v zimních měsících může jeho barva poněkud vyblednout. Pokud však na okrajích nosu zůstanou výrazné tmavé pigmentové skvrny, není tento jev na závadu. Typickým znakem samojeda je jeho tlama působící dojmem úsměvu, neboť koutky úst jsou zvednuté.

Samojedova srst je přizpůsobena polárním podmínkám. Je vybavena podsadou, tedy krátkou, jemnou a hustou srstí, která je kryta vrchní, delší a hrubší vrstvou srsti. Ideální barva srsti je čistě bílá, bílá se žlutou nebo krémová. Správná barva Samojeda nesmí působit tmavě.

Využití plemene

Původní psi tohoto plemene byli všestranně využívani. Ačkoliv nejsou tak silní jako aljašský malamut ani tak rychlí jako sibiřský husky, jsou více poslušní a velmi vytrvalí. Práci v zápřahu milují, ale je možné s nimi provozovat i agility, pulling, canisterapii. Nejraději však mají výpravy po horách či lesích.

 

Za fotografie děkujeme chovatelské stanici Gold warden.