Ruská modrá kočka

Srst ruské modré se snadno udržuje a nevyžaduje žádnou speciální péči. Kvůli husté podsadě se ani česání nedoporučuje. Mohlo by totiž dojít k narušení podsady a následnému vypadávání srsti. Odumřelou srst se doporučuje stáhnout hadříkem nebo hustým jemným hřebínkem (to však jen velmi zřídka). Protože tyto kočky nepatří mezi příliš aktivní jedince, je nutné kontrolovat délku drápků a občas je zastřihnout.

Standardy a charakteristické rysy

Tělo ruské modré kočky je pružné, protáhlé a dobře osvalené. Působí však jemně a elegantně. Nohy jsou dlouhé a štíhlé, zakončené oválnými tlapkami (polštářky tlapek jsou tmavě levandulové nebo modro růžové). Ocas je také dlouhý a vybíhá do zaoblené špičky. Hlava má klínovitý tvar. Uši jsou velké, u hlavy široké a zakončené zakulacenou špičkou, jejich vnitřní strana by neměla být osrtstěna. Velké oči mají mandlový tvar, jsou posazené daleko od sebe a mají smaragdově zelenou barvu. Koťata se mohou narodit se žlutou barvou očí, která se věkem změní na požadovanou zelenou. Velmi charakteristická je srst, která je krátká, hustá a velmi jemná. Díky mimořádné hustotě plyšové podsadě odstává od těla. Texturou i vzhledem se značně odlišuje od srsti jiných plemen. Barva je modrošedá, jednotná a čistá, se zřetelným stříbřitým třpytem. Ruská modrá kočka dosahuje váhy 3 až 5,5 kg.

Povaha plemene

Toto plemeno je velmi klidné, společenské a neuvěřitelně oddané a vázané na své majitele. Ačkoliv mají svého pána nejraději, umí se stejně mile chovat i k ostatním členům rodiny. Nepatří mezi nejaktivnější plemena, velmi rády lenoší a polehávají někde v teple. Nejsou ani ideálním společníkem do rodiny s dětmi, protože mají rády klid a ticho. Vůči návštěvám mohou být apatické, někam si zalezou a o návštěvu se nezajímají. Se psy nebo jinými kočkami se snáší dobře. Ačkoliv jsou tyto kočky v prvé řadě klidné až pohodlné, rády si hrají. A tato hravá povaha jim zůstává až do dospělosti. Jsou navíc i výbornými lovci. Ruská modrá kočka má velmi jemný a melodický hlas, ale moc často jej nepoužívá.

Historie plemene

Původ ruských modrých koček není detailně známý. O jejich historii existuje mnoho dohadů a různých názorů, stejně jako u jiných plemen. Ruská modrá prý pochází z okolí přístavu Archangelsk, což je oblast vzdálená od severního polárního kruhu 200 km. Ze země svého původu se dostala v 19. století společně s námořníky, kteří ji dovezli do Velké Británie. Roku 1880 byla ruská modrá v Anglii poprvé vystavována a hodnocena spolu s ostatními modrými krátkosrstými kočkami. Cílený chov započal v Británii roku 1900. Oficiálním samostaným plemenem se stala roku 1939. V USA se ruská modrá objevila taktéž v roce 1900, ale až ve 40. letech se chovatelé začali o toto plemeno zajímat. Na Novém Zélandu a v Austrálii byly vyšlechtěny ruské bílé a ruské černé. Oficiálně jsou uznány pouze v Británii.

V roce 1966 byl přepracován standard plemene, který v této podobě existuje dodnes. Při srovnání původních koček dovezených z Archangelska s dnešními kočkami je patrné, že dnešní kočky zcela odpovídají svým předchůdcům. Základ evropského chovu pochází ze skandinávských a anglických chovů.