Nenápadné strašilky

Svět hmyzu se těší velkému zájmu ze stran lidí, kteří chtějí a touží nahlédnout do života šestinohých živočichů. K oblíbeným chovancům se zařadily i strašilky, drobná stvoření připomínající lístky, větvičky, ale i kousky kůry. Právě díky svému bizarnímu vzhledu upoutávají pozornost. Jenže samotné strašilky mohou nabídnout více, než jen atraktivní vzezření. Jejich chov je nenáročný, co se financí a obživy týče, jsou ideální chovanci pro lidi, které souží alergické reakce. Uvažujete, že se pustíte do chovu strašilek?

Výskyt

Strašilky se snadno přizpůsobí prostředí, kde vládne dostatečná teplota a vlhkost. Nejvíce druhů strašilek se vyskytuje v jihovýchodní Asii, Malajsii, v Africe, v Jižní i Severní Americe, převážně v tropických až substropických oblastech. Existují samozřejmě i výjimky, které dávají přednost vyšším teplotám a které se zabydlely i v Evropě.

Insektárium

Pod pojmem insektárium si lze představit jakoukoliv nádobu, v níž se chová hmyz. Ani tak nezáleží, z jakého materiálu je zhotovené. Strašilky se chovají jak v plastových krabicích, v 5l zavařovacích sklenicích, v akváriích, tak v celoskleněných teráriích (jestliže chovná nádrž má plnit fuknci výstavního terária). Velikost chovné nádrže se odvíjí od velikosti chované strašilky v dospělosti. Doporučuje se, aby velikost insektária byla 3 – 4x větší, než je chovaný jedinec. V malém a stísněném prostoru hrozí, že strašilka bude mít problémy se svlékáním, což vede k deformacím, ale i k úhynu. Důležitým bodem v chovu strašilek je dobré větrání v chovné nádrži. Mnohy se chovná nádrž neuzavírá na pevno, pouze se přes horní okraje upevní muší pletivo (jemná záclonovina, síťovina atd.). Volba substrátu záleží na samotném chovateli. Často se dno chovné nádrže pokrývá jemnou vrstvou čisté chemicky neošetřené rašeliny nebo lesní hrabanky. Oboje výborně drží vlhkost. Někteří chovatelé z hygienických důvodů používají papírové ubrousky, které taktéž nezapomínají pravidelně rosit odstátou nebo dešťovou vodou. Prostor instektária se vyplňuje rostlinami, větvemi stromů nebo keřů, po nichž se strašilky pohybují. Větvě stromů se mění v týdenních intervalech za čerstvé. Osvětlení insektária je estetickou záležitostí, jelikož strašilky jsou soumrační živočichové a přímé světlo nevyhledávají. Teplota v instektáriu by se měla pohybovat mezi 20 – 25 °C.

Potrava

Strašilky jsou převážně býložravé, i když se výjimečně může stát, že se požírají navzájem. Obvykle se tak stává, protože se na malém prostoru vyskytuje příliš mnoho chovaných jedinců. Většina strašilek se živí pouze jedním druhem rostlliny. U mladých strašilek existuje šance přeučení na jinou rostlinu. Nejběžnější potravou pro strašilky je ostružiník (zkrmuje se i v zimě), maliník nebo jahodník. Při pořizování strašilky by se měl chovatel poptat od prodávajícího, co kupovaná strašilka je zvyklá přijímat.

 

Autor: Monika Balcárková