Mainská mývalí kočka

Péče o srst u mainských koček není nijak náročná, protože i přes svoji jemnost nemá sklony k plstnatění. Přesto je dobré ji důkladně, minimálně jedenkrát týdně, kartáčovat. V době línání je třeba věnovat vyčesávání srsti větší pozornost a kočku pročesávat kartáčem denně.

Standardy a charakteristické rysy

Jedná se o robustní plemeno, které díky protáhlému tělu s hranatými obrysy připomíná mývaly. Typická je pro ně hustá srst, která je mírně mastná, aby odpuzovala vodu a byla tak vhodná do každého počasí. Žádoucí je chocholatý ocas a límec kolem krku, kde bývá srst většinou delší. U mainských koček je na první pohled zřejmý rozdíl mezi kočkou a kocourem. Kočky bývají zpravidla konstitučně drobnější. Kocouři dosahují hmotnosti okolo 9 až 11kg, kočky přibližně 5 až 7kg. Délka kočky, i s ocasem, může přesáhnout až 1m.

Povaha plemene

Mainské mývalí kočky mají velmi přátelskou povahu, jsou velmi hravé a tuto vlastnost si udržují až do vysokého věku.

Se svou rodinou si dokáží vytvořit pevné pouto, ale nejsou na ní zcela závislé. I přes tento majestátní odstup však neustále vyhledají společnost svého pána a rády se zapojí do všech jeho činností.

Další výbornou vlastností těchto koček je jejich kladný vztah k dětem. Děti je však třeba poučit, že kočka není hračka a při seznamování jí z počátku dopřát pomalejší, klidný a trpělivý přístup. Problém nebývá ani s ostatními zvířaty.

V chování mainské mývalí kočky lze nalézt řadu odlišností od ostatních kočičích plemen. Jednou z nich je způsob, jakým pijí vodu. Často lze pozorovat, že do vody nejprve několikrát udeří tlapkou, než se z ní napijí. Někteří jedinci dokonce pijí vodu pomocí tlapky, ze které si udělají jakousi naběračku.

Mainské kočky také velmi rády spí na nepohodlných a neobvyklých místech. Toto chování zdědily po svých předcích, kteří se tímto způsobem adaptovali na drsné podmínky prostředí, ve kterém žili.

Specifický je i její hlasový projev, ozývají se tichým mňoukáním, které připomíná holubí vrkání.

Historie plemene

Mainské mývalí kočky byly pravděpodobně vyšlechtěny křížením amerických koček z oblasti Nové Anglie a Maine s dlouhosrstými kočkami z Evropy. Jejich předky jsou, s největší pravděpodobností, angorské kočky a dlouhosrstí kříženci evropských koček, které do USA přivezli první osadníci z Evropy.

Jedna z legend tvrdí, že mainské mývalí kočky byly oblíbeným mazlíčkem Marie Antoinetty, která se v předtuše násilné smrti chtěla vystěhovat do Ameriky. Jako první tam poslala své věci a své milované kočky. Jejich potomci pak dali vzniknout tomuto plemeni.

Ať už je však jejich původ jakýkoliv, jde skutečně o plemeno typické pro americký kontinent. Mnoho sedláků tam tyto kočky chovalo na statcích jako kočky pracovní. Dlouhou dobu byly s oblibou využívány v boji proti hlodavcům. Poprvé byly mainské mývalí kočky vystaveny v roce 1860 na výstavě koček v New Yorku a v roce 1861 bylo plemeno oficiálně zaregistrováno. Roku 1895 se mainská mývalí kočka stala vítězem výstavy na Madison Square Garden v New Yorku.

Na začátku 20. století se do popředí dostaly perské kočky a zájem o mainské mývalí kočky ochladl.

Teprve v padesátých letech bylo, zásluhou amerického klubu chovatelů mainských mývalích koček, plemeno znovu prošlechtěno. Další podporu pak získalo po založení Asociace chovatelů a příznivců mainských mývalích koček. Americká CFA plemeno uznala v roce 1976, celosvětová FIFe v roce 1983. Od té doby jeho obliba vzrůstá, a to i mimo americký kontinent.

Mainská mývalí kočka
Vytvořeno12.05.2016
Na vašem soukromí nám záleží

Abychom Vám zpříjemnili nákup, používá společnost Top Zoo, s.r.o. cookies. Pokud budete nadále využívat naše služby na těchto stránkách, předpokládáme, že souhlasíte s používáním cookies. $SOUHLASIM

Povolit všeNepovolovat cookies