Kurilský bobtail

Kurilský bobtail pochází ze souostroví Kurily, které leží mezi poloostrovem Kamčatkou a Japonskem. Pás šestapadesáti ostrovů vulkanického původu tvoří hranici mezi Ochotským mořem a Tichým oceánem.

Jestli vám výraz bobtail připomene jiná plemena, jistě už začínáte uvažovat o tom, zda i v případě toho kurilského půjde o zvíře, kterému z nějakých důvodů chybí ocas (případně je oproti své přirozené délce viditelně kratší). V případě kurilského bobtaila je tomu skutečně tak - takhle kočka má ocas výrazně zkrácený. Krátkoocasá či zcela bezocasá kočičí plemena jsou stále spíše vzácností, proto se kurilský bobtail může právem řadit exkluzivnější kočky, které se mezi chovateli těší velké vážnosti.

Zvláště „povedené“ exempláře sbírají na výstavách jednu cenu za druhou. Ale to teprve od chvíle, kdy došlo k jeho oficiálnímu uznání chovatelskými asociacemi. Což se stalo až v roce 2004 – i přes to, že téměř úplná absence ocasu a další specifické znaky dělají z kurilského bobtaila plemeno poměrně jedinečné.

Standard

Kurilský bobtail je obecně velmi odolné plemeno těšící se dobrému zdraví, které nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Tělo je velmi svalnaté, zadní končetiny jsou o něco delší než přední a hlava je mohutná, zaujme svým lichoběžníkovitým tvarem a ušima se zaoblenými špičkami. Kvalitní srst libovolné barvy (vyjma habešské a color-point) může být krátká i dlouhá, přesto není potřeba ji nadměrně kartáčovat.

Povaha a charakteristické rysy

Kromě toho, že ocas kurilského bobtaila je nahrazen krátkým zakřiveným „pahýlem“ s chlupovou bambulí, což vytváří charakteristické poznávací znamení viditelné na první pohled, existuje několik dalších kritérií, podle kterých plemeno rozeznáme. Například to, že se jedná o kočky, které milují vodu. Ve své domovině se věnovaly lovu ryb a tento zvyk jim zůstal i poté, co se přestěhoval do lidských domácností. Svého bobtaila tak potěšíte třeba napuštěním vany nebo tekoucí vodou z kohoutku.

Povahově jde o klidné, inteligentní a přátelské plemeno, které bez problémů vychází s ostatními zvířaty, s dětmi i s návštěvami. Miluje lov a hru a je schopno se naučit poslouchat některé příkazy.

Historie plemene

Zvláštností, která je spojena s kurilskými bobtaily, je to, jak vlastně o svůj dlouhý ocas přišly. Nedošlo k tomu totiž soustavným šlechtěním, ale přirozeným vývojem v drsných podmínkách dalekého severu. Díky geografické izolovanosti Kurilských ostrovů je dnes takřka jisté, že původ kurilských bobtailů neovlivnilo křížení s jinými kočičími plemeny. Koneckonců bylo by to nepravděpodobné i proto, že Rusové v polovině 20. století, kdy se kurilský bobtail poprvé dostal do povědomí širší veřejnosti, neměli příliš velký zájem o šlechtění či chov koček. Někteří odborníci se proto domnívají, že kurilské toulavé kočky svůj ocas postupným vývojem ztratily jednoduše proto, že jim ve zdejším podnebí omrzal.

V 80. letech si kurilských bobtailů povšimli zájemci ze zahraničí (například z Japonska) a začali je vyvážet do svých zemí. Tak se o těchto pozoruhodných kočkách doslechli chovatelé z celého světa a mohli započít s chovem. Postupně došlo k vyšlechtění dlouhosrsté i krátkosrsté varianty a mnoha barevných variet. Plemeno kurilský bobtail dnes oficiálně uznává například evropská asociace FIFe.

 

Za fotografie děkujeme chovatelské stanici AKSARAH BHUTANI, CZ.