Konečně na pastvu!

Teploty se nezadržitelně šplhají vzhůru a sluneční paprsky lákají do přírody. Tráva roste jako zběsilá a ta úžasná zeleň působí přímo magicky. Nejen na nás, na lidi, ale hlavně na zvířata. A kdo jiný miluje pobyt v trávě víc, než naše morčata. Takže – po téměř půlročním zeleném půstu jdeme konečně ven na pořádnou pastvu!

Zelený půst

I když letošní zima byla spíše mírná, pro morčata vystavily první podzimní mrazíky venkovní pastvě stopku. Už žádné pampeliškové listy, už žádné sedmikrásky. Několikaměsíční pobyt ve vyhřáté domácnosti znamenal nejen přechod k suché stravě (po neblahých zkušenostech s rychlenými saláty ze supermarketu jsme přísun zeleného krmiva přes zimu výrazně omezili a nadále krmili jen lučním senem, mrkví, jablky, granulovanou stravou a jen občas tento stereotyp položili plátkem okurky), ale také nulové dobrodružství, citelný nedostatek čerstvého vzduchu a nabíjejících slunečních paprsků. Přestože jsou morčata velmi odolná, jen čas od času jsme vystrčili čumáček, rychle se nadechli a mazali zpět do teploučké klece.

Ohrádka musí být vždy!

Ovšem jaro je tady a s ním celá řada možností jak trávit volný čas. A protože patříme ke šťastlivcům s vlastním trávníkem, s prvními jarními paprsky nebylo na co čekat. Delšímu pobytu v trávě předcházelo krátké venkovní seznámení a postupný přechod na zelené krmení. Pár lístků pampelišky, oblíbené květy sedmikrásky a sytě zelený jetel zmizeli v útrobách obou morčat rychlostí blesku. Zelený půst už byl opravdu dlouhý, takže přísun šťavnatých bylinek s vysokým obsahem vitamínů a energie přišel oběma klukům vhod. A protože větrné počasí vyfoukalo první jarní pažit do sucha, vydali jsme se na první delší pastvu, která byla zároveň i pastvou pro oči. Radost morčat neznala mezí, první pampelišky zmizely v malých tlamičkách dřív, než jsem řekla švec a zanedlouho byl trávník vypasen do pravidelného obdélníku. Možná se ptáte, zda byla morčata volně. Kdepak, a to zdůrazňuji, morčata musí být vždy umístěna v ohrádce, která jim zajistí jak dostatečný prostor, tak hlavně bezpečnost. Pobíhající psi a kočky nejsou žádnou výjimkou, na okraji města může hrozit útok dravých ptáků. Proto je důležité ohrádku zaklopit, k dispozici je například síť pro ohrádku nebo různé desky apod.

 
Chytrým řešením je klec

Pokud nechcete investovat do samostatné venkovní ohrádky, případně nemáte dostatek prostot na její uložení, ideálním a chytrým řešením je využití drátěného dílu z klece. Předpokládám, že všechny moderní klece lze jednoduše rozložit a drátěnou část (samozřejmě opět s horním krytem) přenést na trávník a využít jako ohrádku. Zde však opět musím upozornit na zatížení horní části tak, aby případný predátor neměl šanci s ohrádkou jakkoliv hnout. Občasné nahlédnutí a kontrola stavu je nezbytná. Nejen z důvodu bezpečnosti zvířat, ale mějte na paměti, že zejména v horkém létě hrozí nebezpečí přehřátí nebo naopak příchod rychlé bouřky. Může se také stát, že se zvířata zalíbí kolemjdoucím, kteří v dobré víře morče „zachrání“.

Délka pobytu

Jak dlouho mohou být morčata venku? Dvě, tři i čtyři hodiny! Dbejte však na to, aby morčata měla možnost odpočinku a soukromí (venkovní pastva přináší celou řadu nových smyslových vjemů, nové zvuky, pachy apod.) – vybavte proto ohrádku domečkem a miskou s vodou. Kontrolujte čas od času, zda nejsou zvířata přehřátá nebo naopak zda není tráva a zemina příliš vlhká. Vysoká spotřeba zeleného krmení znamená zvýšenou produkci moči a trusu, což klade požadavky na pravidelné přemísťování ohrádky a úklid exkrementů.

Postroj ano či ne?

Toť otázka… Morče není pes ani kočka, proto se může zdát používání postrojů jako holé bláznovství. Ale proti gustu žádný dišputát – pokud je postroj měkký, ale současně pevný a zvíře je zvyklé na jeho nasazování odmalička, je to rozhodně přínos i pro majitele. Ideální je například postroj Art Joy od Karlie, který je vyroben z lehkého materiálu, z odolné bavlněné látky a perfektně padne! Postroj je plně nastavitelný, proto nečiní potíže zvířeti postroj nasadit a sundat. Samozřejmostí je pružné vodítko a možnost praní. Takže vzhůru do přírody, milí přátelé!

 

Autor: Markéta A. Tarabová