Kočka domácí

Krátkosrsté kočky tohoto plemene nepotřebují žádnou speciální péči. Pokud mají kočky delší chlupy je potřeba je občas vykartáčovat. Pokud se kočka pohybuje i venku, nezapomínejte na potřebná očkování.

Standardy a charakteristické rysy

Kočka domácí dosahuje kohoutkové výšky asi 30 cm. Má podlouhlé pružné tělo, krátké končetiny (přičemž zadní končetiny jsou silnější a umožňují jí tak i relativně vysoké skoky), kratší krk, širokou hlavu a ocas dlouhý asi 2 třetiny délky páteře (ten slouží k udržování rovnováhy nebo prodlužování skoku).

Uši kočky jsou schopny natáčení za zvukem, oči jsou postavené pro pohled dopředu a zorné pole je asi 200°. Fousky na čumáku vybíhají do stran a jsou dlouhé jako kočičí tělo na šířku. Díky tomu kočka snadno pozná, jestli se vejde např. do průlezu v plotě.

Samci váží 3,5 až 7 kg a samice okolo 2,5 až 4,5 kg. Srst je obvykle krátká a nejběžnější barvou je tzv. mourovatá, což vychází i z barevnosti původní kočky domácí. Dále jsou velmi časté tmavé a černé kočky.

Povaha plemene

Kočky domácí jsou klidná, mírumilovná a mazlivá zvířata, která ale zároveň potřebují pohyb a dobrodružství. V mnoha případech kočky často doma jen jí a přespávají a po zbytek dne nebo noci jsou venku, loví myši nebo bojují o nové teritorium (zvláště kocouři). Není to však pravidlem. Pokud chováte kočku v bytě a nemá / nikdy neměla možnost jít ven, nebude jí tato aktivita chybět. Tyto kočky jsou velmi často hravým a zábavným společníkem, což se vztahuje i na lovecké schopnosti. Většina koček loví spíše pro potěšení, a aby se předvedla svému majiteli.

Historie plemene

Kočka domácí se pravděpodobně vyvinula z kočky divoké, a to z její africké formy. První kočky se objevují asi před 12 tis. lety, kdy si lidé začali tvořit první trvalá sídla. Dochované záznamy o domestikovaných kočkách žijících po boku člověka pocházejí z Kypru a dnešního Turecka z období asi před 8 tis. lety. Nejvýznamnější období domestikace kočky však nastává okolo 4 až 3 tis. let př. n. l. ve starověkém Egyptě, kde byly kočky uctívány stejně jako božstvo. Egypťané věřili, že vlastností kočky je například božská moc ochrany člověka před zlem, proto přítomnost kočky v domácnosti znamenala ochranu domu a rodiny. Nejvíc se v té době cenily především černé kočky, které chránily posvátná místa.

V Číně se s chovem koček započalo kolem roku 1000 př. n. l. a následně se rozšířil i v Indii, kde byly uctívány podobně jako v Egyptě.

V Evropě se první kočky objevují asi v 5 st. př. n. l. Nejprve v Řecku, kde byly kočky spojovány s bohyní krásy Afroditou, později i v Římě.

S příchodem inkvizice však začaly být kočky považovány za posedlé ďáblem a byly upalovány. I přes toto systematické hubení se kočky dostaly až do Severní Ameriky a na Nový Zéland, jako společníci námořníků, kterým sloužily jako spolehliví lovci myší a krys.

Situace se výrazně zlepšila v období baroka a kočky se znovu staly ozdobou a zároveň začalo jejich systematické šlechtění.