Když se otevře drezurní obdélník

Zatímco parkur je především adrenalinovou záležitostí, drezura je o ladnosti a eleganci. Často se přirovnává ke krasobruslení, přičemž i její hodnocení může být stejně subjektivní.

 

Pohled na drezurní obdélník s písmeny a budkou pro rozhodčí

Prvopočátky drezurního umění
Historie drezurního ježdění sahá hluboko do historie, kdy začali být koně využíváni pro vojenské a ceremoniální účely. Tehdy již nestačilo, aby byl kůň schopen utáhnout bryčku nebo odnést těžký náklad, ale mnohem více se začalo dbát na zlepšení jeho pohybu, zvýšení obratnosti a schopnosti spolupráce s jezdcem.

Zejména na konci středověku se jezdectví těšilo značnému zájmu. Těžkou obrněnou rytířskou jízdu vystřídala lehčí kavalerie.

Na Apeninském poloostrově vznikly první jezdecké akademie, kam se přijížděli jezdeckému umění učit i šlechtici ze zahraničí. Nejvýznamnější se stala Neapolská akademie, založená r. 1532 šlechticem Frederico Grisem. Žákem italské jezdecké školy byl slavný Antoine Pluvinel, který sloužil na dvoře Jindřicha IV, a následně založil v Paříži „ Akademii pro mladé šlechtice se zaměřením na jezdecké umění“. Pozadu nezůstávala ani Francie, kde na dvoře Ludvíka XV působil la Guerniere a od roku 1716 stál v čele jezdecké školy ve Versailles.

Drezurní ježdění se, s postupem času, vyvíjelo v evropských vojenských výcvikových školách a zkoušky nejlépe trénovaných koní vyústily v zavedení drezurních soutěží do programu Olympijských her v roce 1912.

O čem vlastně drezura je?
Pokud nepatříte mezi aktivní jezdce, případně znalce drezurního světa, mohou vám drezurní závody připadat nudné. Kůň běhá v prostoru jakéhosi obdélníku, od písmena k písmeni, a předvádí nějaké cviky. Všichni vypadají téměř stejně, a pokud se někdo nedopustí výraznějšího omylu, běžný divák těžko pozná, zda jedec a kůň provedli cvik dobře nebo nikoli. U drezury totiž výkon dvojice není tak snadno hodnotitelný jako v parkuru. Co jsou tedy ty klíčové prvky, podle kterých hodnotí rozhodčí jednotlivé dvojice?

Jak uvádí samotná drezurní pravidla – „Cílem drezury je rozvoj koně ve „spokojeného atleta“, čehož má být dosaženo jeho harmonickým výcvikem. Výsledkem je pak kůň klidný, vyrovnaný, pružný, uvolněný a obratný, ale také sebejistý, pozorný a bystrý, který dosáhne úplného souladu s jezdcem.“

Kůň, který prošel kvalitním drezurním výcvikem byl měl působit dojmem, že dělá dobrovolně vše, co je od něj požadováno, reaguje na nejjemnější pobídky jezdce a bez váhání plní jeho požadavky.

Když je kolbištěm drezurní obdélník
Zatímco u parkurů mohou být kobliště různě velká (i když vždy musí splňovat potřebné parametry), u drezury jsou rozměry drezurního obdélníku přesně dány. Soutěžit se může buď na obdélníku 20 x 40 m nebo 20 x 60 m (šířka x délka). Obdélník je ohraničen nízkým bílým plůtkem, který by měl být vysoký cca 30 cm. Plůtek není souvislý, ale skládá se ze samostatných dílů, přičemž část u písmene A by měla být snadno odstranitelná, protože právě tudy jezdec vjíždí na začátku úlohy.

Drezurní obdélník (2 velikosti)

Od písmene k písmeni
Pohyb po drezurním obdélníku se řídí písmeny. Ta jsou umístěna z vnější strany obdélníku asi 50 cm od plůtku a musí být zřetelně označena tak, aby byla viditelná i pro diváky. Písmena kolem obdélníku nejsou řazena abecedně, proto nezbývá nic jiného než si je, alespoň částečně zapamatovat, nebo si vytvořit nejrůznější pomůcky.

Hodnocení úlohy
Drezurní úlohy jsou hodnoceny známkami na stupnici 0 – 10, přičemž nula je nejnižší a desítka nejvyšší. Stupnice známek tedy vypadá následovně: 10 Vynikající, 9 Velmi dobrý, 8 Dobrý, 7 Téměř dobrý, 6 Uspokojivý, 5 Dostatečný, 4 Nedostatečný, 3 Téměř špatný, 2 Špatný, 1 Velmi špatný, 0 Nebyl předveden (tzn. že prakticky nic z požadovaného cviku nebylo provedeno). Velmi časté bývá také hodnocení v půl bodech (tedy od 0,5 do 9,5).
Součet těchto známek pak určí výsledek a celková dosažená procenta.

Ukázka drezurní úlohy

Když koně tančí
Kromě klasických úloh, kde je přesně dáno v jakém pořadí má jezdec jednotlivé cviky absolvovat, patří do drezurních soutěží ještě tzv. volné sestavy nebo küry. Zde je taktéž předepsáno, jaké cviky má jezdec provést, ale záleží již pouze na něm, v jakém pořadí je do své jízdy zařadí. Úlohy tohoto typu jsou doprovázeny hudebním podkresem. Kromě tzv. technického provedení (kvality jednotlivých cviků, přesnosti jejich provedení), se hodnotí také umělecký dojem z celé jízdy (jak hudba korespondovala s projevem koně). Je tedy třeba volit hudební doprovod opravdu s rozmyslem a citem, protože stejně jako může celou úlohy pozdvihnout, může špatně zvolená hudba i uškodit.

Pokud vás tedy láká pohled na ladně se pohybující koně, a rádi odhalujete drobné nesrovnalosti v jejich pohybu, je drezura pro vás to pravé ořechové. Toužíte – li po aktivní účasti v drezurních soutěžích, připravte se na spoustu hodin v sedle, s cílem doladit vše k dokonalosti. Nyní totiž nezáleží na tom, kdo je nejrychlejší, ale kdo předvede nejelegantnější a nejpreciznější úlohu.

Autor: Markéta Jehňatová