Když se chce jezdec vzdělávat

Tentokrát se nebudeme zaměřovat na samotné jezdecké dovednosti, i když i ty jsou klíčem úspěchu v následujících zkouškách, ale budeme se věnovat možnostem, jaké se nabízejí, pokud se chcete věnovat jezdectví i z pozice instruktora nebo trenéra. Níže uvedené kvalifikace zajišťuje Výkonný výbor České jezdecké federace.

Zkoušky základního výcviku jezdce

ZZVJ jsou prvním krokem do “profesního” jezdeckého světa a také znamenají jednu z podmínek pro získání další jezdecké kvalifikace. Článek Já bych tak rád závodil, vám detailněji přiblíží vlastní průběh těchto zkoušek.

Cvičitelské zkoušky

Představují další stupeň pro ty, kteří své jezdecké znalosti a zkušenosti chtějí předávat dále. Samozřejmě nikde není řečeno, že bez těchto zkoušek nemůžete být kvalitním cvičitelem, jsou však jakýmsi oficiálním stvrzením, že jste oprávnění tuto činnost vykonávat.

Abyste se mohli zařadit mezi kandidáty na licenci cvičitele, musíte splňovat následující podmínky:

• minimální věk 18 let

• 3 roky jezdecká licence

Zatímco na ZZVJ se připravujete primárně v domácím prostředí a vyjíždíte nejčastěji až na samotné zkoušky, u cvičitelské licence je tomu jinak. Závěrečné cvičitelské zkoušky probíhají zpravidla ve dvou termínech, tj. v prosinci a v červnu a předchází jim dvouměsíční přípravný kurz. Ten se věnuje jak teoretické, tak i praktické stránce, tak aby kandidáti u zkoušek uspěli. Teoretická příprava se skládá z všeobecných předmětů (základů sportovního tréninku, tj. pedagogiky, teorie a a didaktiky sportu, boje proti dopingu, apod.), odborných předmětů (chov, sport, ekonomika) a speciálních předmětů (teorie jízdy, přípravy jezdce, metodiky výcviku jezdce, apod.). Během praxe se pak účastníci věnují přípravě na skokovou i drezurní část zkoušky. Samotné zkoušky jsou pak samozřejmě také rozděleny na praktickou a teoretickou část. V rámci praxe účastník absolvuje drezurní úlohu na stupni L a parkur s výškou překážek do 100 cm. Mimo to je součástí zkoušky vedení hodiny (skupina jezdců) a lonžování (jezdec začátečník). Teoretickou část tvoří písemný test a ústní zkouška, během níž uchazeč hovoří na dané téma. Kromě všeobecné licence se lze zaměřit také na spřežení, reining, voliž, apod. Zde se pak praktická část zkoušky odvíjí od zvolené disciplíny.

Trenérská licence

Navazuje na licenci cvičitele, která je jednou z podmínek postupu na post trenéra. Jako prvním krokem do trenérského světa jsou zkoušky na úrovni Trenér II. třídy, které na uchazeče kladou následující podmínky:

• minimální věk 25 let

• licence instruktor jezdectví minimálně 5 let, platná jezdecká licence

• maturita (příp. doplněné všeob. vzdělání na FTVS nebo vzdělání obdobné)

• vlastní výkonnost na stupni „S“

I zde uchazeči absolvují přípravu praktickou i teoretickou, v níž nechybí již zmiňované výukové oblasti, s důrazem na prohloubení znalostí, které jsou následně otestovány během vlastních zkoušek v podobě vypracování písemné práce a také ústní zkoušky. V rámci trenérských zkoušek je již možno se specializovat na drezuru (v tom případě vás u zkoušek čeká drezurní zkouška na stupni S) nebo na skoky a všestrannost (drezurní zkouška na stupni L a parkur s výškou překážek do 120 cm). Kromě toho je zde také možnost specializace na spřežení, voltiž a reining, jejichž praktická část je upravena podle požadavků jednotlivých disciplín.

Pokud chcete postoupit na post Trenéra I. třídy, musíte jako uchazeč splňovat následující podmínky:

• minimálně 30 let,

• licence trenér II. třídy minimálně 5 let

• maturita

• vlastní výkonnost na stupni „S“

Učební plán je zde však trochu jiný. Studium probíhá po dobu 2 let, během každého roku pak uchazeč absolvuje celkem 9 konzultací a vykonává jednotlivé zkoušky a zápočty. Mezi vyučované předměty patří např. chov, sport a ekonomika, teorie přípravy jezdce a koně, základy sportovního tréninku, fyziologie člověka, psychologie sportu, apod. Na závěr studia uchazeč odevzdá diplomovou práci v rozsahu 35 stran a absolvuje závěrečné zkoušky před komisemi ČJF a FTVS, jejichž součástí je i obhajoba diplomové práce.

Kromě těchto postů se lze, v rámci vzdělávacího systému, stát rozhodčím (i specialistou) nebo např. stavitelem. Co tyto posty skýtají a jaké jsou požadavky na uchazeče, se dozvíte v příštím článku.

 

Autor: Markéta Jehňatová