Jezevčík králičí drsnosrstý

Ačkoliv se o jezevčících říká, že jsou paličatí, mazaní, těžko cvičitelní, apod., není tomu zcela tak. Jezevčík byl léta chován pro práci, při které se musel "rozhodovat" samostatně, což může občas způsobovat rozdíl v názorech mezi ním a jeho pánem.

Základní informace

	PES	FENA
VÁHA (KG)	6 - 9	5 - 8
VÝŠKA (CM)	neuvádí se	neuvádí se
CELKOVÝ DOJEM	nízký, krátkonohý, protáhlý ale kompaktní postava, silně osvalený	nízká, krátkonohá, protáhlá ale kompaktní postava, silně osvalený
POVAHA	přátelský s vyrovnaným temperamentem	přátelská s vyrovnaným temperamentem
SRST	dlouhá, červená, černá s pálením, čokoládová s pálením	dlouhá, červená, černá s pálením, čokoládová s pálením
PRŮMĚRNÝ VĚK	13 - 15 let	13 - 15 let
NÁROČNOST NA VÝCHOVU	náročný	náročná
NÁROČNOST NA POHYB	náročný	náročná
FCI	jezevčíci	jezevčíci

Povaha plemene

Pro jezdevčíka je rodina na prvním místě a vůči cizím lidem se chová rezervovaně a většinou je ignoruje. Vzhledem k tomu, že jezevčík je tvrdohlavý, sebejistý a samostatný pes, jeho výchova musí být důsledná. Každý jezevčík by měl mít zvládnuté základy poslušnosti, které je třeba vštěpovat důsledně, nikoliv však násilně. I jezevčíci milují děti, ale nenechají si od nich nic líbit. Jezevčík není flegmatik, takže pokud jej malé dítě šťouchá do uší, očí, dráždí klackem, jezevčík se velice rychle naučí děti také nesnášet.

Je to odvážný a ostražitý pes, který každého nevítaného hosta ohlásí výrazným a hlasitým štěkáním.

Původ

Nízkonozí psi se objevují na výjevech a obrazech již na stěnách chrámů ve starém Egyptě a byli používáni výlučně pro loveckou práci, především pod zemí. První zmínky o psu, který loví pod zemí, pocházejí z 5.- 9. století našeho letopočtu. Nejstarší vyobrazení jezevčíka se dochovalo z druhé poloviny 13.století a najdeme je v univerzitní knihovně v Heidelbergu. Zde zobrazený norník má tmavou barvu a vzpřímené uši, ale protáhlé tělo ukazuje na předka jezevčíků.

Celkem se rozeznává devět samostatných devět rázů plemene jezevčík. V České republice jsou pak řazeni do rázů šesti. Rozdělují se podle dvou znaků, podle velikosti a typu srsti. Podle typu srsti známe jezevčíka hladkosrstého, dlouhosrstého a drsnosrstého. Každého z nich potom ve standardní, trpasličí a králičí velikosti. Zatímco standardní ráz se u nás chová zcela samostatně, trpasličí a králičí jezevčíky je možné mezi sebou krýt, proto jsou děleni jen do šesti skupin. Hladkosrstá forma je považována za vývojově nejstarší formou vyšlechtěnou z německých brakýřů.

Dříve byli jezevčíci používáni pouze jako tvrdí lovečtí psi pro norování a práci na barvě, v dnešní době se rozšířili jako společenské plemeno, ale jsou stále využíváni hlavně pro výkon práva myslivosti.

Standardy a charakteristické rysy

Dlouhá hlava se směrem ke špičce nosu rovnoměrně zužuje, ale není špičatá. Vysoko nasazené uši jsou zakulacené a visí těsně u tváří. Oči jsou středně velké a oválné a nesmějí mít pichlavý výraz. Jezevčík má rovný hřbet a dlouhou, širokou záď. Ocas je nasazen v prodloužené linii hřbetu. Barva srsti je červená, černá s rezavými znaky nebo tygrovaná či žíhaná.

Využití plemene

Kromě norování se jezevčík nejčastěji využívá při naháňkách a dohledávkách. Při naháňkách na divočáky má jezevčík tu výhodu, že jej prase nepovažuje za hrozbu a proto před ním neutíká, ale pomalu ustupuje. Ani vysoká před ním neprchá daleko. Správný jezevčík dává přednost nahánění divočáka před srnčí zvěří a na stopách vytrvale hlásí i když zvěř nevidí.