Jagdteriér - Německý lovecký pes

Odvážný a pracovitý pes, který se projevuje značnou vitalitou a vytrvalostí. je přátelský, ale potřebuje pevné vedení jednoho pána, kterému je oddán. Hodí se pro myslivce, nebo do aktivní rodiny, která mu zajistí dostatek pohybu a zaměstná ho.

Základní informace

	PES	FENA
VÁHA (KG)	9 - 10	7,5 - 8,5
VÝŠKA (CM)	33 - 40	33 - 40
CELKOVÝ DOJEM	středně velký se silnou kostrou, vytrvalý a ostražitý	středně velká se silnou kostrou, vytrvalá a ostražitá
POVAHA	temperamentní, mrštný, poměrně samostatný, velmi rád pracuje	temperamentní, mrštná, poměrně samostatná, velmi ráda pracuje
SRST	rovná, hustá, tvrdá, hrubá, černá, černošedě melírovaná nebo tmavě hnědá s hnědočervenožlutými znaky nad očima, na čenichu, hrudi a končetinách	rovná, hustá, tvrdá, hrubá, černá, černošedě melírovaná nebo tmavě hnědá s hnědočervenožlutými znaky nad očima, na čenichu, hrudi a končetinách
PRŮMĚRNÝ VĚK	14 let	14 let
NÁROČNOST NA VÝCHOVU	nenáročný	nenáročná
NÁROČNOST NA POHYB	náročný	náročná
FCI	teriéři	teriéři

Povaha plemene

Psi tohoto plemene se vyznačují velice spolehlivou a přátelskou povahou, nejsou ani plaší ani agresivní. Svému pánovi jsou velmi oddaní, ale potřebují pevné vedení (jejich pán je také jediný vůdce, kterého uznávají). Ke své rodině se chovají přátelsky, k cizím lidem jsou nedůvěřiví. Kvůli své značně temperamentní povaze, se příliš nehodí k malým dětem. Těm odrostlejším však bude dobrým kamarádem, zejména pokud se budou ochotny účastnit pohybových aktivit spolu s ním.

Tento pes má silně vyvinutý lovecký pud, je pozorný, rozhodný, nebojácný a výborný slídič. Nevadí mu ani práce ve vodě. Jeho úkolem byl lov lišek a stopování černé zvěře.

Toto plemeno potřebuje hodně pohybové a pracovní aktivity. Rozhodně mu nestačí krátké vycházky, čas od času proložené větší pohybovou aktivitou. Kromě dostatku pohybu v revíru vyžaduje také každodenní zaměstnání. Pro svou nedůvěru k cizím lidem je jagdteriér také výborným hlídačem.

Původ

Toto plemeno, jak již název sám napovídá, pochází z Německa. Jagdteriér vznikl ve dvacátých letech 20. století záměrným šlechtěním tmavých anglických hrubosrstých teriérů (např. foxteriéra, lakeland teriéra nebo welschteriéra) a dalších tmavě zbarvených teriérů, jako např. manchesterského teriéra. Vliv posledního zmiňovaného plemene je patrný zejména v hladkosrsté variantě jagdteriéra. Hlavním požadavkem na nové plemeno byla tmavá srst, aby pes nebyl při lovu tolik nápadný. Druhým požadavkem pak byla všestranná využitelnost.

Jagdteriér byl poprvé představen na výstavě psů v Giessenu v roce 1927. Protože v té době však ještě nebyl uznaným plemenem, stalo se tak mimo prostory výstaviště. Navzdory tomu se tento pes těšil nebývalému zájmu diváků. Jako samostatné plemeno byl jagdteriér uznán o šest let později, v roce 1933.

Standardy a charakteristické rysy

Jagdteriér dorůstá střední velikosti. Je pro něj typická protáhlá, ne však špičatá, klínovitá hlava s tlamou o málo kratší než mozkovna. Nos nesmí být příliš malý a úzký, zbarvení je černé, případně hnědé. Pokud má být pes zařazen do chovu, musí mít čelist se 42 zuby podle zubního vzorce. Uši mají tvar písmene V, jsou vysoko nasazené, překlopené a lehce přiléhající.

Tlapy jsou oválné, přední širší než zadní, silné a odolné. Ocas nesmí být příliš vztyčený ani skloněný nad hřbetem, měl by být nesen vodorovně, nebo šavlovitě zahnutý.

Srst může být jak hladká, tak i drsná. V obou variantách je však vždy hustá a odolná. Nejčastější barva srsti je černá, tmavě hnědá nebo černá s šedými melíry. Červenožluté odznaky jsou povolené na obočí, tlamě, hrudi, hrudních i pánevních končetinách a kolem konečníku. Je povolena světlá i tmavá maska a tolerují se malé bílé odznaky na hrudi a prstech.

Využití plemene

Zástupci tohoto plemene nejsou roztomilými společníky, nýbrž tvrdými pracovními psy, kteří jsou vhodní pouze pro zkušené aktivní myslivce. Jsou však dobře ovladatelní a učenliví a práce je pro ně zároveň velkým koníčkem.

 

Za fotografie děkujeme paní Lucii Koryčánkové.