ŠTĚNĚCÍ SERIÁL 3. Jak vybrat chovatele?

Máme-li již favorita mezi plemeny a ideálně i pohlavím, nadešel čas poohlédnout se po chovateli, od kterého si pejska s klidným svědomím budeme moci odvézt domů. Tomuto "výběrovému řízení" na chovatele bychom měli věnovat hodně pozornosti, neboť hledáme parťáka na dalších klidně 15 let.

Jistě nikdo nechce po několika měsících pobytu doma zjistit, že nový přírůstek velikosti menší dogy zřejmě nebude tak úplně slibovaná čistokrevná čivava, že má vrozenou srdeční vadu, která vyžaduje velmi drahou celoživotní léčbu, nebo že se štěně, se kterým jsme chtěli objíždět výstavy, bojí cizích psů a lidí a tudíž není možné se s ním v klidu projít ani po vesnici. Bohužel i v této "branži" se vyskytuje spousta podvodníků, neboť ošidit ne příliš znalého a důvěřivého majitele - začátečníka není vůbec těžké.

Rozhodně bychom se neměli nechat zlákat nízkou cenou, prvotní investice se v budoucnu klidně i několikanásobně vrátí! Můžeme sice ušetřit při nákupu pár tisícovek, ale co je to potom proti léčebným výdajům a starostem, pokud se ukáže, že štěně nebylo úplně zdravé? Naši peněženku dokáží potrápit i "obyčejné" parazitózy nebo průjmová onemocnění, což je velmi častý úkaz u štěňat se zanedbanou péči, očkováním nebo odčervením. A jistě si každý dokáže představit ty výdaje, pokud by se jednalo o nějakou vážnější vrozenou nebo vývojovou vadu…

Nejen penězi zde není na místě šetřit, ale také najetými kilometry. Nespokojte se s "horším" chovatelem jen proto, že je nejblíž Vašemu bydlišti! Obzvláště, pokud jste si vybrali jedno z méně obvyklých plemen, měli byste se připravit na delší výlet, klidně i do zahraničí.

A jak tedy vybrat kvalitní chov a poctivého chovatele? Vyvarovat bychom se rozhodně měli pochybným inzerátům na internetu nebo "pouličním" prodejcům nabízejícím skvělé šampiony za nejlepší ceny. Existuje spousta bezpečnějších možností - například zajet si osobně na výstavu nebo zkoušky a vybrat si přímo podle toho, co zde uvidíme na vlastní oči - jak zvířata od daného chovatele vypadají, jak se chovají a také jak s nimi chovatel zachází. Další možností je hledat v inzerátech v odborných časopisech nebo důvěryhodných webech. Členské chovné organizace lze snadno vyhledat v katalogu Českomoravské kynologické unie, který je dostupný online. Také je prospěšné poptat se u větší kynologické organizace a vyžádat si doporučení a kontakt na konkrétního osvědčeného chovatele nebo chovatelský klub. Lepší je pátrat a ptát se mezi "obyčejnými" majiteli, neboť od jiných chovatelů se můžeme dozvědět poněkud zkreslené informace, pokud ve vzduchu zavětří možnou konkurenci v prodeji. Ideální samozřejmě je situace, kdy se s chovatelem osobně známe, víme, jaká zvířata a v jakém prostředí chová, jaké s nimi má výsledky atd.

Ať už zvolíme kteroukoli z možností, rozhodně není na škodu zajet se podívat přímo do vybraného chovu a udělat si na chovatele vlastní názor. Čeho bychom si měli při posuzování všímat?

Znaky dobrého chovu

• Chovatel se zaměřuje pouze na jedno plemeno nebo malou skupinu.
• Počet zvířat je takový, že umožňuje individuální přístup a stálý kontakt s lidmi, čímž je zajištěna jejich socializace.
• Místo, kde se psi nacházejí, ale i bezprostřední okolí, je čisté, uklizené, osvětlené, dostatečně prostorné.
• Zvířata (nejen štěňata, ale i matka) vypadají na první pohled zdravě, jsou čistá, mají zájem o okolí a o hračky, reagují přiměřeně na podněty, nebojí se lidí, k chovateli mají pozitivní vztah.
• Chovatel je ochotný nám sdělit informace o rodičích, ukázat veškeré dokumenty (průkazy původu, doklady o složených zkouškách, kopii krycího listu, očkovací průkazy štěňat), předvést matku, o otci alespoň informace o původu, adresu majitele, fotografii.
• U plemen se sklony k dědičným chorobám nám chovatel poskytne výsledky vyšetření obou rodičů.
• Chovatel se zajímá o podmínky, do jakých si štěně přivezeme, o záměr, s jakým ho budeme chovat, naše zkušenosti s chovem atd.
• V době odběru jsou štěňata očkovaná, odčervená, opatřená mikročipem.
• Na otázky o chovu, rodičích i štěňatech odpovídá chovatel bez váhání a uvede přesnou cenu odpovídající plemeni a kvalitě rodičů.
• Chovatel má připravenu smlouvu obsahující veškeré potřebné údaje, někdy dokonce i "celoživotní záruku" týkající se např. skrytých vad a při předání poskytne základní informace o péči o štěně, dalším průběhu očkování, odčervení apod.

Varovné signály

• Chovatel nabízí velké množství různých plemen, barev, velikostí, zkrátka má "cokoli si budeme přát".
• Počet zvířat evidentně neumožňuje stálý kontakt s lidmi a individuální přístup.
• Kotce a jejich okolí jsou znečištěné, tmavé, nedostatečně prostorné nebo nám je chovatel dokonce není ochoten ukázat.
• Štěňata jsou bojácná a nedůvěřivá, ať už k nám nebo v horším případě i k samotnému chovateli, stejně tak matka (nebo je naopak agresivní a nenechá na štěňata sáhnout).
• Předání štěněte chovatel vyžaduje mimo vlastní chov, např. na nádraží, parkovišti nebo přes prostředníka.
• Psi jsou na první pohled ve špatném stavu, apatičtí, nereagují na podněty, nemají zájem o hru, mají nekvalitní slepenou srst, výtoky z očí nebo nosu, špinavé uši nebo okolí řitního otvoru, často se škrábou, mají po těle lysá místa.
• Chovatel velmi spěchá, snaží se nás co nejrychleji vyprovodit, na otázky o chovu a psech odpovídá krátce, nejednoznačně, váhavě.
• Nápadně často svůj chov vychvaluje a zmiňuje velice příznivé ceny (sice nemá průkaz původu, ale je stoprocentně čistokrevný a dám vám ho za poloviční cenu!).
• Není schopen nám ukázat požadované doklady a vymlouvá se, že je dodá později, pošle poštou apod.
• V době odběru štěňata nemají vystavený očkovací průkaz, nejsou dosud očkovaná, odčervená, očipovaná, případně jsou záznamy v něm nečitelné, přepisované, chybí nálepky z očkovacích látek.
• Chovatel nabízí štěňata ve věku nižším, než 50 dní, na prodej spěchá, nemá připravenou smlouvu nebo smlouva obsahuje nedostatečné nebo zavádějící informace.
• Ke štěněti při odběru nepředává žádné informace o požadavcích na péči, nezajímá se o prostředí, kam psa prodává, co s ním máme v úmyslu provádět atd.

Pokud zaznamenáme některé z těchto varovných příznaků, raději bychom se měli z poděkováním rozloučit a porozhlédnout se o kus dál. Samozřejmě i náš přístup musí být rozumný, nebudeme po chovateli vyžadovat, aby nám z hlavy přeříkal rodokmeny deset generací zpět, u plemene srnčí pinč nebudeme trvat na rentgenových snímcích dysplazie kyčelního kloubu a pokud s sebou vezmeme tlupu křičících dětí, neodsoudíme potom chovatele za to, že se psi tváří vyděšeně (snaží se před námi schovat, určitě s nimi tudíž špatně zachází!). No a pokud jsme si záměrně vybrali voříška, nebudeme se dožadovat průkazu původu a po půl roce vyžadovat odškodné za to, že se pejskovi jedno ucho nepostavilo :)  …

Podobná pravidla platí také u pejsků z útulku, pokud se rozhodneme pro adopci jednoho z nich, měli bychom si nejprve ověřit, zda se jedná o důvěryhodnou organizaci s odpovídajícím zázemím a péčí o zvířata. Měli by nám poskytnout veškeré dostupné informace (pravděpodobný věk, plemeno, zdravotní stav, prodělané zákroky a vyšetření, kastrace, charakter a temperament včetně problematických vlastností). Zvířata musí být na první pohled v dobré kondici, zdraví (pokud si vědomě nechceme vzít pejska s nějakou vadou), přátelští. Pejsci by měli mít platné očkování, být odčervení a označení (tetováním nebo čipem). Většina útulků si za adopci pejska účtuje symbolickou cenu (kolem 500 Kč) a dle smlouvy ho do našeho vlastnictví převedou po uplynutí určité doby (např. 4 měsíce, což je doba, po kterou se může přihlásit původní majitel a v tom případě bychom museli psa vrátit). Některé útulky také požadují po adopci alespoň jednu návštěvu v novém domově, aby se přesvědčili, že ho svěřili do dobrých rukou. Toto bychom rozhodně neměli brát jako nějakou ponižující kontrolu a vyjádření pochybnost o naší péči. Naopak je to známka dobrého přístupu a zájmu o dále už jen kvalitní život psa, který se třeba doposud setkal pouze se špatným zacházením…

Dalším úskalím, které nás při výběru chovatele může potkat, jsou tzv. množírny. Jedná se o zařízení, kde se ve velkém množství a naprosto nevyhovujících podmínkách drží zvířata pouze za účelem rozmnožování a následného výdělku na prodeji velké spousty štěňat. Téměř vždy zde dochází k týrání zvířat, jelikož jediným zájmem je co nejvyšší zisk při minimálních nákladech. Probíhá zde páření často i příbuzných zvířat nebo jedinců nemocných, takže štěňata, ač za nízkou cenu, mívají vrozené vady nebo jiná onemocnění. Činnost takovýchto "chovatelů" je podporována především poptávkou po módních plemenech, často z řad naprostých laiků, kteří u "čistokrevných" psů nevyžadují průkaz původu ani jiné základní dokumenty. Podezření na "množitele" by v nás měla vyvolat jakákoli nabídka "vyšlechtěného moderního plemene" za velmi nízkou cenu, předávání zvířat na divných místech nebo přes prostředníky, nemožnost nahlédnout do zázemí, kde jsou psi chováni atd.

   Tak vzhůru do terénu na průzkum - pátrací akce s krycím názvem CHCI SUPER ŠTĚNĚ právě začíná!

Autor: Jana Bubeníková