Chov strašilek

Dnes je moderní se odlišovat, přicházet s něčím novým, takže lidé doma chovají stále exotičtější tvory. A protože to většinou nejde směrem k šelmám, jde se směrem k atraktivnímu hmyzu. A mezi ten určitě patří strašilky.

Strašilky patří mezi tropický hmyz a jejich doménou je vypadat co nejbizarněji. Mohou připomínat větvičku, proutek, starý a okousaný list, kousek uschlé kůry atd. Toto splývání s prostředím je jejich ochrana před predátory. Ony samy jsou výlučně býložravci. Žijí v tropických a subtropických oblastech, zejména ve vlhčím prostředí. Vyskytují se nejčastěji v jihovýchodní Asii a Malajsii, ale přesto určité druhy najdeme i v teplejších částech mírného pásu na jižní polokouli. Některé druhy se ale dokáží aklimatizovat, takže v jihozápadní Anglii se pohybují strašilky zavlečené sem až z Nového Zélandu. V oblasti Středomoří na evropské pevnině žijí původní druhy pakobylek Bacillus rossius a Clonopsis gallica.

Proč chovat strašilky

Jeden důvod k chovu strašilek jsme již uvedli, je to exotika. Na druhou stranu je to alternativa pro ty, kteří mají různé alergie a nemohou mít doma psy, kočky, andulky a jiná zvířata. Proto jsou dnes tak atraktivní plazi, obojživelníci, ryby a pak také i různý hmyz.

Vlastnosti strašilek

Velikostně jsou strašilky velmi různorodé, od 5 cm do 25 cm, ale jsou druhy i mnohem větší. Některé létají i nelétají, ale někdy jen samečkové, jindy zase jen samičky. Tvarově se také velmi liší, od úzkých a dlouhých pakobylek, po kratší a robustnější, ale s různými trny či až mohutnými výrůstky. Těm obvykle říkáme strašilky. Lupenitky napodobující zbarvením i tvarem listy.

Jejich obranné systémy jsou velmi různorodé, někdy se čerstvě vylíhlé nymfy podobají mravencům, starší pak zase štírům, umějí mizet ze zorného pole predátora rychlým spadnutím z větve, případně odletí s tím, že před startem odhalí pestrou kresbu na druhém páru křídel a predátora polekají.

Některé druhy mají zadní nohy porostlé trny a při napadení se nepřítele snaží sevřít mezi stehno a holeň a tzv. kousnout. Jsou i druhy, které umějí stříknout na nepřítele páchnoucí sekret.

Strašilky patří mezi noční či soumrační tvory, proto se jim nemusí svítit. Některé teplotně choulostivější druhy však vyžadují přihřívání žárovkou.

Rozmnožování

Většina strašilek to má s rozmnožováním jednoduché, nepotřebují ani samce, jde tu o tzv. partenogenezi pomocí neoplozených vajíček. Strašilky jsou značně plodné. Vajíčka strašilek připomínají semínka rostlin, z nich se líhnou nymfy. Ty se během vývoje svlékají, samice většinou šestkrát, samci pětkrát. Počty svlékání se ale u některých druhů liší. Před svlékáním se strašilky zavěsí hlavou dolů, aby měly pod sebou dost prostoru. Ke svlékání potřebují vzdušnou vlhkost, pokud se to nezdaří a nymfa zůstane ve staré kutikule, zahyne. Stane se ale i to, že svlékání neproběhne úplně, a přijde nymfa o jednu nebo více končetin. Ovšem strašilky mají velkou regenerační schopnost, ztracená noha či tykadlo opět doroste.

 

Autor: Barbora Darebná