Chov mloků

Mlok, konkrétně mlok skvrnitý, žije i u nás, ale je vcelku považován za exotické zvíře. Je to nejen díky svému zjevu, ale i proto, že setkání s ním je v přírodě poměrně vzácné. Najdeme ho také na seznamu ohrožených druhů, proto je jeho lov, a to i za účelem chovu, v přírodě zakázán, a je ho možné získat pouze z registrovaných chovů.

Mloky lze i tak chovat v zajetí jen na základě udělené výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Bylo by dobré se preventivně předem informovat na příslušné správě CHKO, pokud v žádném nežijete, tak na odborech ochrany přírody.

Všeobecně

Mloci jsou obojživelníci v nadřádu salamandrovitých, v řádu ocasatí, kde jich je v čeledi mlokovití známo více druhů. Především to je náš již zmíněný mlok skvrnitý, ale známe i dalších druhy, jsou to například mlok dvoupruhý, bradavičnatý, mexický, čínský, černý a bílý. U nás se v přírodě vyskytuje jen mlok skvrnitý, také chov jiných druhů mloků je u nás velmi vzácný.

Mlok skvrnitý je žlutočerně zbarvený obojživelník. Má černé lesklé tělo a na něm nepravidelně tvarované žluté či oranžové skvrny, které mají varovat případného nepřítele před útokem. Hlavu má širokou a shora částečně zploštělou, trup je válcovitě protažený a přechází v ocas. Ten je u kořene zřetelně zesílený a na konci tupě zakončený. Samci a samičky se zbarvením neliší, menší jsou však samci, kteří také mívají delší a štíhlejší končetiny. Samičky mají u kořene ocasu zduřelý kloakální vak pro potřeby rozmnožování.

Oči na hlavě jsou velké a vystouplé, patrné jsou i příušní žlázy. Na těch, a pak ve žlázách nacházejících se po stranách hřbetu a na ocase, vyměšují mloci jedovatou látku (samandarin), která pro člověka není nebezpečná, ale na sliznici očí způsobuje silné pálení. Pro menší tvory je ovšem jed nebezpečný, vyvolává silné svalové křeče, navyšuje činnost krevního oběhu, a proto ztěžuje dýchání, což může vést ke smrti. Proto v přírodě nemá přirozeného nepřítele, než jen člověka. Ten ho samozřejmě účelně nelikviduje, ale ničí mu jeho přirozené prostředí. Dospělí jedinci dorůstají do délky kolem 20 až 28 cm, výjimečně až 31 cm, dožívají se v přírodě asi 20 let, v zajetí 40 a dokonce i 50 let.

Život mloka

Mloci se v přírodě ve dne skrývají v zarostlých roklích, na kamenitých svazích s mechem, bylinami a křovinami, zde nejčastěji pod kameny, kůrou stromů nebo ve skalních štěrbinách. Zde se chrání před slunečními paprsky. Žije ve vlhkých listnatých a smíšených lesích, v bučinách, v blízkosti vodních toků a vodních ploch, kam klade i snůšku vajec. Je aktivní i v noci, ve dne vylézá zejména po dešti, když si shání potravu. V zimním období se ukrývá ve větších skupinkách pod zemí, např. v jeskyních, štolách, dokonce i ve sklepech. Mlok se živí bezobratlými živočichy, jako jsou žížaly, stonožky, pavouci, ale i drobný hmyz, červy a slimáci.

Chov mloka

Terárium by mělo být podobné prostředí, kde v přírodě žije. Mlok vyžaduje vlhko, měly by zde být různé možnosti úkrytu a i něco pro šplhání. Pokud chcete mloky rozmnožovat, měl by zde být bazének alespoň 30 x 20 cm o hloubce asi 15 cm. Měly by zde být i vodní a vlhkomilné rostliny, jako jsou mechy, kapradiny, ale i například jsou vhodné bromélie, láčkovky, trpasličí vietnamské orchideje atd. Dobré je nemít zde monokulturu, ale různé kombinace.

Jako podestýlka se doporučuje rašelina, na ní mech a třeba dubové listí. Pozadí je vhodné pro zmíněné lezení, takže z kamenů, popřípadě maltou a pískem sypaný tvarovaný polystyrén. Vyvarujme se ostrým hranám, o které by se mlok mohl poranit. V teráriu pro mloky je třeba hlídat teplotu, a to obráceně než u většiny jiných živočichů, neměla by totiž nikdy přesáhnout 20°C, nejlepší je mezi 10 až 12 °C.

Rozmnožování

Pohlavní dospělosti dosahuje mlok ve čtyřech letech, nejvhodnější období pro rozmnožování je od začátku července až do října. Vlastní akt probíhá tak, že sameček přenáší samičku na zádech, cestou naklade na zem spermie v podobě váčku, tzv. spermatofor. Samička ho sebere do svého kloakálního vaku, kde probíhá vývoj oplozených vajíček.

Doba březosti je různá, ale většinou v březnu a dubnu příštího roku klade samička do vody 40 až 70 hnědých nebo černohnědých larev s mramorováním, s žábrami a všemi čtyřmi nožkami, a v 3 až 6 cm dlouhých vaječných obalech. Larvy se přetvářejí do podoby svých rodičů až do listopadu nebo do jara příštího roku. Larvy jsou masožravé, loví rybí potěr, drobné korýše a členovce, požírají se i navzájem. Při své přeměně se zvětší na 6 až 8 cm, zmizí jim žábry a mladí mloci opouštějí vodu.

 

Autor: Barbora Darebná