Chov krmného hmyzu – sarančata

Hop sem, hop tam. Do výšky i do dálky. Kde se objeví, nezůstane po něm kousek zeleného. Pro mnohé zemědělce ztělesňují sarančata přírodní pohromu, pro hmyzožravého terarijního mazlíka představují zase neuvěřitelnou pochoutku. Šmakují i vašemu šupináči? S našimi radami a tipy mu můžete saranče dopřát kdykoliv, poněvadž jejich chov je opravdu snadný!

Ke krmným účelům se používají hlavně dva druhy sarančat. K nejčastějším zástupcům rovnokřídlého hmyzu patří saranče stěhovavá (Locusta migratoria), která obývá jižní a jihozápadní Evropu, Asii a Afriku. V současnosti se vyskytuje i v Austrálii, kam byla zavlečená. Již méně se zkrmují sarančata všežravá (Schistocerca gregaria). Jejich domovinou je severní Afrika a Asie. Dospělci obou druhů se velikostně pohybují mezi 3 – 7 cm, ale zkrmovat se dají všechna vývojová stádia.

Chovná nádrž a její zařízení

Stejně jako většině zkrmového hmyzu i sarančatům postačí chovná ubikace v podobě prostorného průsvitného plastového boxu s víkem, akvária nebo terária s minimálními rozměry 40 x 50 x 35 cm. Pokud krabice postrádá víko, lze zádrhel vyřešit muším pletivem, které zabrání vyskakování sarančat z chovné nádrže. Dno nádrže se vysypává jemným pískem, protože nezvyšuje vlhkost v chovné nádrži, nebo zůstává bez substrátu. Příliš vysoká vlhkost nesvědčí chovu a sarančata hynou ve velkém. Vnitřek krabice se vybavuje natrhanými platy od vajec, které poslouží jako úkryt pro mladší jedince, a malou miskou s vlhkou rašelinou nebo namíchaným lignocelem a pískem, kam samice sarančat nakladou vajíčka v množství až 400 kusů. Někdy se do chovných zařízení ještě vkládají větvičky ovocných stromů nebo ostružiní. Na jednu stranu sarančatům poslouží jako potrava, na druhou stranu jim napomůžou bezproblémovému svleku, neboť sarančata se svlékají nad zemí.

Podmínky k úspěšnému chovu

Domácí chov sarančat pro vlastní potřebu lze založit už se 40 kusy dospělých forem. Vzhledem k tomu, že sarančata se vyskytují v teplomilných a suchý oblastech, k jejich úspěšnému odchovu je zapotřebí dostatek světla a tepla. Chovná nádrž se vyhřívá žárovkou na 35 °C umístěnou nad ubikací (kdyby byla vně, sarančata by se o žárovku mohla spálit) a doporučená doba svícení je 12 – 16 hodin. Bez dostatečného světla se sarančata nebudou chtít pářit. V místech, kde se nachází kladiště, se teplota pohybuje mezi 20 – 25 °C. Další výhřevnou alternativou je využití topných kabelů a desek, ale neinstalují se dovnitř chovné nádrže, jelikož sarančata by je mohla ožírat. Zvolí-li chovatel možnost topných kabelů, musí sarančatům zajistit dostatek světla pro podpoření množení.

Odchov

Nádoba pro kladiště se volí miska s vysokou stěnou alespoň 10 cm. V takovém kladišti se dobře udržuje vlhký substrát. Substrát v mělkých miskách rychle vysychá, což by mělo dopad i na nakladená vajíčka. Kladiště se pravidelně vlhčí až 2x denně, nikoliv moc, aby vajíčka v něm neplavala. Hrozilo by totiž, že by vajíčka plesnivěla. Pokud je kladiště plné vajíček, nemusí se přemisťovat, pouze se dodá nová miska se substrátem. Sarančata jsou býložravá a vzájemně se nepožírají. Není-li v nádrži dostatek místa na nové kladiště, staré se přemisťuje do samostatné nádoby, kde se budou nová sarančata líhnout. Líhnutí probíhá při běžné pokojové teplotě.

Krmení

Základní potravou pro oba druhy sarančat je seno. Obvykle v chovné nádrži zabírá 1/3 prostoru a sarančata si na něm s radostí pochutnají. Během léta se hmyz přikrmuje venkovní trávou a v zimě čínským zelím. Miska na vodu se v běžném chovu nepoužívá, jelikož sarančata získají tekutiny právě z čerstvých travin a zeleniny (mrkev, okurka). Čerstvá složka potravy se obohacuje o suchou část, kde se zejména krmí ovesnými vločkami, šrotem, strouhankou či piškoty. Pestrá strava zajistí zdravý vývoj jedinců a více se jich dožije dospělosti, pokud je terarijní plaz nestihne do té doby všechny sežrat.

 

Autor: Monika Balcárková