Bengálská kočka

Bengálská kočka vyžaduje relativně málo péče o srst. Přílišné kartáčování může srst dokonce poškodit. Běžnou péčí však zůstává zastřihávání drápků a čistění uší a očí vatovým tampónem a speciálním gelem k tomuto určeným.

Standardy a charakteristické rysy

Bengálská kočka má dlouhé, svalnaté a celkově dobře vyvinuté tělo s těžkými kostmi. Zadní nohy jsou o něco delší než přední, tlapky jsou relativně velké a kulaté. Ocas dosahuje střední délky a na konci je vždy černě zbarven. Klínovitá hlava je v poměru k tělu malá a je o něco delší, než širší. Oči jsou velké, mandlovitého až kulatého tvaru, ve zlaté, zelené, oříškové, nebo modré barvě.

Má krátkou až středně dlouhou srst, která je velmi hustá, měkká a téměř až hedvábná. Existuje celá řada barevných provedení - hnědá (žlutavá až tmavě oranžovo - červená základní barva, kresba je černá, hnědá, čokoládová nebo skořicová, mezi odznaky a zbytkem těla by měl být výrazný kontrast, barva očí je žlutá až zelená), seal lynx point (tlama, nohy a uši jsou vždy tmavší barvy, než zbytek těla, mezi odznaky a zbytkem těla by měl být co nejmenší barevný kontrast, barva očí je modrá), sepia seal mink tabby (relativně málo se vyskytující barva, základní barva je slonovinová, krémová, nebo světle hnědavá, kresba kolísá od červenavé po tmavě hnědou, barva očí kolísá od zelené po modrozelenou). Seal lynx point a sepia seal mink tabby se také nazývají sněžné bengálské kočky.

Pro původní divokou bengálskou kočku se v zahraničí používá název Asian Leopard Cat, což často vede k chybným překladům, následkem čehož se můžeme v různých časopisech či publikacích setkat s tvrzením, že bengálská kočka byla vyšlechtěna z leoparda či dokonce tygra.

Povaha plemene

Bengálské kočky jsou velmi inteligentní, zvědavé, důvěřivé a společenské. Mají rády prostor, jsou velmi hravé, temperamentní a aktivní s jedinečně rychlými pohyby, a jen tak se nepodřídí klidnému prostředí. Potřebují si hrát a šplhat a nic pro ně nemůže být dost bláznivé. Navíc jsou i výbornými lovci.

Toto plemeno miluje společnost svého pána a skvěle vychází také s dětmi. Ani soužití s jinými kočkami nebo psy nebývá problémové.

Bengálské kočky neodolatelně přitahuje voda, pokud jim tedy připravíte velkou mísu s vodou, v níž plave míček nebo list, jsou schopné se touto hračkou zabavit celé hodiny. Velice se jim zamlouvají také zvýšené posedy, odkud mohou nerušeně pozorovat okolí. A chybět by samozřejmě nemělo ani kvalitní škrabadlo.

Historie plemene

Bengálská kočka je plemeno, které vzniklo poměrně nedávno. Ke šlechtění byla použita řada plemen, především egyptská mau a habešská kočka, ale také barmská kočka nebo ocicat. Zpočátku však nebylo cílem vyšlechtit nové plemeno, tato křížení prováděli američtí genetici pokusně, protože se zjistilo, že plemeno je imunní vůči viru kočičí leukémie.

V šedesátých letech 20. století se ve Spojených státech začalo s křížením divokých (asijský leopard cat - ALC) a domácích, domestikovaných koček. Cílem bylo získat přátelskou a plně domestikovanou domácí kočku s alespoň částečným zachováním podoby a fyzických vlastností kočky divoké. Tyto kočky, tzv. generace F1, měly fantasticky divokou kresbu, avšak zvířata byla plachá a kocouři neplodní. Docházelo tedy k dalšímu křížení. Kočky od první do třetí generace jsou zaregistrovány v plemenné knize, avšak vystavovány být nemohou. Teprve až zvířata ze čtvrté generace jsou oficiálně uznána, vystavují se jim rodokmeny a mohou se zúčastňovat výstav. U nás je toto plemeno uznané až od roku 1999.

I když vyšlechtění bengálské kočky patří k největším chovatelským úspěchům, její šlechtění není ještě zcela ukončeno, neboť v některých chovných programech se dodnes používají divoké bengálské kočky.

 

Za fotografie děkujeme chovatelské stanici Whinecat.