Alpský jezevčíkovitý brakýř

Krátkonohý pes, který nezapře své lovecké schopnosti díky výbornému čichu. Je to výborný rodinný společník, který se rád účastní her s dětmi. Snadno se učí a co se naučí, tak už nezapomenou.

Základní informace

	PES	FENA
VÁHA (KG)	15 - 18	15 - 18
VÝŠKA (CM)	37 - 38	36 - 37
DÉLKA HŘBETU (CM)	49 - 65	49 - 65
OBVOD KRKU (CM)	35 - 45	35 - 45
CELKOVÝ DOJEM	krátkonohý, silný, lovecký pes s  robustním tělem, silnými kostmi	krátkonohý, silný, lovecký pes s  robustním tělem, silnými kostmi
POVAHA	nebojácný, moudrý a přátelský výraz	nebojácný, moudrý a přátelský výraz
SRST	hustá podsada, přiléhavá krycí srst, tmavá jelení červeň nebo černá s ohraničeným pálením na hlavě, hrudi, končetinách	hustá podsada, přiléhavá krycí srst, tmavá jelení červeň nebo černá s ohraničeným pálením na hlavě, hrudi, končetinách
PRŮMĚRNÝ VĚK	11 - 13 let	11 - 13 let
NÁROČNOST NA VÝCHOVU	náročný	náročná
NÁROČNOST NA POHYB	velmi náročný	velmi náročná
FCI	honiči a barváři	honiči a barváři

Povaha plemene

Psi tohoto plemene se vyznačují klidnou a nebojácnou povahou. Jsou však také velmi soběstační a velice rádi se vydávají sami na výlety. Jakmile se naskytne možnost utéct, udělají to.

Svému majiteli a jeho rodině jsou oddaným společníkem, který nevynechá příležitost ke hře. K dětem se chovají přívětivě, k cizím lidem přistupují rezervovaně.

I přes svou paličatost se poměrně snadno učí a to, co se už jednou naučí, nezapomínají.

Alpský jezevčíkovitý brakýř je velmi energické plemeno, které se, zejména při lovu, vyznačuje horlivostí a vytrvalostí. Navíc má výborný čich.

Autor: Jitka Jelínková

Původ

Tito psi se v minulosti vyskytovali v bavorských i německých Alpách, ale také v Krušných horách, kde tamní myslivci potřebovali odolné psy, kteří by byli schopni vytrvale, ale ne příliš rychle sledovat zvěř v náročných vysokohorských podmínkách.

V letech 1881 a 1885 si princ následník Rudolf Habsburský pro lovecké výpravy do Turecka a Egypta vybral tyto psy, kteří se vyznačovali vynikajícími loveckými vlastnostmi.

Roku 1897 byl vypracován standard alpského jezevčíkovitého brakýře, který sjednotil do té doby nejednotné typy z jednotlivých oblastí. Roku 1932 byl alpsko-krušnohorský jezevčíkovitý brakýř uznán kynologickým svazem v Rakousku jako třetí barvářské plemeno. V roce 1975 pak bylo pojmenování rasy změněno na alpského jezevčíkovitého brakýře. V roce 1991 FCI zařadila alpského brakýře do skupiny 6 mezi barváře.

Standardy a charakteristické rysy

Tělo alpského jezevčíkovitého brakýře je dobře osvalené, dlouhé a působí robustně. Záda se mírně svažují. Ocas je vysoko nasazený a u kořene silný a svěšený. Končetiny jsou silné a krátké. Alpský jezevčíkovitý brakýř má hlavu s klenutou lebkou. Oválné oči mají inteligentní výraz, jsou tmavě hnědé. Uši jsou středně dlouhé, vysoko posazené a volně visí podél hlavy. Špičky uší jsou zakulacené. Krk má krátký a svalnatý. Srst je hustá, hrubá a těsně přiléhá k tělu. Zbarvení je tmavá jelení červeň s příměsí černé, nebo bez příměsi nebo černé s jasně ohraničeným červenohnědým pálením na hlavě, hrudi, končetinách, tlapkách a spodní straně ocasu. Přípustný je bílý znak na hrudi.

Využití plemene

Dodnes je toto plemeno používáno téměř výhradně ke svému původním poslání, tedy dohledávce černé, srnčí a vysoké zvěře. Pro své vynikající čichové schopnosti by se jedinci tohoto plemene dali s úspěchem použít i jako záchranáři, bombaři a další specialisté. Jsou to také výborní hlídači.

 

Za fotografie děkujeme chovatelské stanici Perla Vltavy.