Akita Inu

Oddaný společník celé rodiny, který si umí užívat hry s dětmi, ale potřebuje důslednou výchovu. Je vhodnější do rodiny, kde jsou větší děti. Je nedůvěřivá k cizím lidem, proto je to také výborný hlídač, ale nebývá agresivní.

Základní informace

	PES	FENA
VÁHA (KG)	35 - 50	35 - 50
VÝŠKA (CM)	64 - 70	58 - 64
DÉLKA HŘBETU (CM)	67 - 78	67 - 78
OBVOD KRKU (CM)	39 - 57	39 - 57
CELKOVÝ DOJEM	robustně stavěný, ušlechtilý, důstojný	robustně stavěná, ušlechtilá, důstojná
POVAHA	vyrovnaný, věrný, učenlivý a chápavý	vyrovnaná, věrná, učenlivá a chápavá
SRST	krycí srst hrubá a rovná, podsada jemná a hustá, barva srsti je červenobéžová, sezamová a bílá	krycí srst hrubá a rovná, podsada jemná a hustá, barva srsti je červenobéžová, sezamová a bílá
PRŮMĚRNÝ VĚK	12 let	12 let
NÁROČNOST NA VÝCHOVU	náročný	náročná
NÁROČNOST NA POHYB	náročný	náročná
FCI	špicové a psi původního typu	špicové a psi původního typu

Povaha plemene

Psi tohoto plemene se vyznačují vyrovnaností, sebevědomím, přívětivostí a spontánností. Jsou oddanými společníky nejen svému pánovi, ale i celé rodině. K dětem bývají milí a přátelští, velmi rádi si vybíjí svůj temperament při dětských hrách. Hodí se však spíše k odrostlejším dětem, které již dokážou pochopit a respektovat její potřeby. Pro svou vrozenou nedůvěru k cizím lidem je výborným hlídačem, přesto však nebývají agresivní bez zjevného důvodu. K ostatním psům jsou však velmi dominantní a absolutně nerespektují jejich soukromí a často je napadají.

Protože jde o plemeno, které se vyznačuje jistou tvrdohlavostí, měla by výchova začít co nejdříve a musí být vedena velmi důsledně, trpělivě a citlivě.

Původ plemene

Plemeno Akita-Inu pochází z provincie Tohoku, kde bývá také nazýváno akita matagi - lovec medvědů. Mezi lety 1630 - 1870 se akita v této oblasti těšila velké oblibě. Kromě lovu na divoká prasata, jeleny a medvědy se tito psi používali při psích zápasech. Kvůli křížení s těžkými psy akita inu ztrácela svůj původní charakteristický rys, kterými jsou špičaté uši a stočený ocas.

Snahy o rekonstrukci standardu původního typu se začaly výrazněji projevovat v roce 1908. Jméno Akita-Inu se začalo používat od července 1931, když byla akita vyhlášená za národní kulturní dědictví Japonska a byl zakázán její vývoz.

V Japonsku jsou nejvíce oblíbeni červeně zbarvení psi, zcela v protikladu k Americe, kde se strakoši těší zřetelně větší oblibě.

Standardy a charakteristické rysy

Akita-inu je velký, svalnatý pes s hrubou, rovnou srstí s hustou podsadou. Barva srsti je červená, sezamová (červenobéžové chlupy s černými špičkami), žíhaná a bílá. U prvních třech uvedených barevných variant musí být zřetelné "urajiro", což je bílá srst na tvářích, čenichu, hrudi, spodní straně trupu a na špičce ocasu. Lebka je v poměru k tělu s širokým čelem, středně dlouhou tlamou a silnými zuby s nůžkovitým skusem. Oči a uši jsou poměrně malé. Ocas je výrazně zatočený nad hřbet.

Využití plemene

Díky tomu, že se Akita-Inu velmi dobře a rychle učí, tak se často využívá při canisterapii. Mimo to se toto plemeno osvědčilo i jako služební pes policistů a vojáků. Své místo si však najde i u sportovně založených majitelů, které bude ráda neúnavně doprovázet na pěších túrách či běžkách.

Za poskytnuté fotografie děkujeme chovatelské stanici Akita Almaju.