Z raubíře poslušnou kočičkou

Mnoho lidí říká, že kočku nelze vychovat. Že je to natolik svéhlavé stvoření, že ani při té největší snaze ji nedonutíte dodržovat pravidla, že v žádném případě neuzná nikoho než sebe za hlavu rodiny a že se nedá žít s kočkou, ale pouze vedle kočky. Někteří říkají, že agresivita kočky, která se projevuje nevypočitatelným chování a fyzickými útoky na lidi, je důsledkem kočičí nátury. Skutečnost je ale taková, že tito lidé za podobná tvrzení pouze schovávají svou nevědomost, neochotu s kočkou pracovat a hlavně předsudky. Vychovat lze totiž každou kočičku bez rozdílu věku, pohlaví i plemene a stačí k tomu pouze trpělivost a důslednost.
Ještě než se pustíme do výchovy jako takové, je třeba si uvědomit, že kočka v žádném případě není pes. Můžete ji naučit škrábat na určeném místě, aportovat, nelézt na stůl či kuchyňskou linku, neútočit na lidské osazenstvo domácnosti, neokusovat rostliny, nebo třeba nevyhrabávat hlínu z květináčů. Vždy je ale brát ohledy na to, že kočička je osobnost, jejíž potřeby je nutné brát v potaz. Valnou většinu koček nikdy nenaučíte povely jako „sedni“, „lehni“, „ke mně“, „zůstaň“ a další ze škály základní poslušnosti pejsků, nikde ale není psáno, že zrovna vaše kočička nebude na povel třeba panáčkovat. Budiž všem z těch, kdo nevěří, důkazem následující video, kde bengálský kocourek jménem Kaiser předvede, že i kočky dokážou „psí kousky“.

 

 

Od první minuty
Výchova kočiček začíná prakticky hned po narození. Prvních 12 týdnů je období, kdy se malé roztomilé kuličky učí od svých kočičích maminek vše, co musí znát a kdy se zvykají na soužití s člověkem. Jejich mámy je učí jak pečovat o kožíšek, jak naložit s vykonanou potřebou, ale také to, že všechno má své meze. S pomocí her se sourozenci se koťátka učí, že kousat a škrábat ostatní se dvakrát nevyplácí, pilují své lovecké dovednosti, zdokonalují postřeh a učí se vybojovat si své místo na slunci. Kontakt s chovatelem je zase nezbytný pro bezproblémové soužití s člověkem a vymezení základních pravidel života v domácnosti. Celá tato fáze se nazývá socializace a pro další a bezproblémový život je naprosto nezbytná. Protože právě správná raná socializace je to, co dotváří kočičí charakter a co je bude provázet po celý život.

 

Lepší dřív než později
Jak už naznačil předchozí odstavec, výchova kočičky začíná od první minuty. A totéž platí i v momentě, kdy si svou novou chlupatou společnici donesete domů. Nechte kočičku v klidu prozkoumat nové prostředí, ale přitom ji jemně usměrňujte. Pokud se bude snažit dostat někam, kam nesmí, důrazně, nikoliv nahlas, dejte svůj nesouhlas najevo. Ideálním řešením je zvolit si jedno slovo, které si kočička postupně spojí s nevhodným chování. Jakmile se potom přiblíží tam, kde nemá co dělat, slovo použijte. Kočička si postupně zvykne na tón vašeho hlasu a při jeho zaznamenání takříkajíc „zařadí zpátečku“. Nikdy ale nezapomínejte ani na pochvaly. Chcete-li například, aby si vaše nová společnice brousila drápky na škrabadle, jakmile provede byť jen sebemenší náznak jeho použití, oslovte ji jménem a pochvalte ji.

 

 

Mazlením k dokonalé společnici
Když si domů přinesete nové koťátko, to nejlepší co můžete udělat, je mazlit se s ním. Díky tomu se totiž zvykne na vaši vůni a přítomnost, a místo aby vám v budoucnu škodilo, bude vyhledávat vaši společnost. U dospělých kočiček a odrostlejších koťátek je to už o něco složitější. Ty už totiž mají svoji hlavu a jen tak něco si líbit nenechají. U takových kočiček není až tak důležité mazlení, zato bez důvěry si ani neškrtnete. Aby vám ale nová kočička začala důvěřovat, musíte se podle toho chovat. Pokud nevyhledává mazlení, nenuťte ji k němu. Pokud místo v krásném drahém pelíšku spí v koši se špinavým prádlem, nechte ji. Takové kočičky totiž na rozdíl od koťátek potřebují čas na to, aby se na nové prostředí zvykly a to i za tu cenu, že budou třeba týden zalezlé pod postelí. A pokud jim dáte dostatečné množství prostoru, položíte základní stavební kámen důvěry. U odrostlejších pubertálních koťat navíc musíte počítat s tím, že se jejich chování mění ze dne na den stejně jako počasí. Zatímco jeden den se mohou zbláznit po lidském kontaktu a samou láskou by vám nejraději vlezla až na hlavu, druhý den může být vše jinak a za pokus o mazlení si vysloužíte zlověstné zasyčení.

 

Vyzbrojte se!
Pokud už se kočička na své nové prostředí zvykla, nastává čas upevňování žádoucího chování a důsledné odnaučování chování nevhodného. Vhodné chování, jako je odpočinek v pelíšku, broušení drápků na škrabadle, či vykonávání potřeby na místo k tomu určené, při všech možných příležitostech odměňujte pochvalou nebo třeba chutným pamlskem. Ve spojení s pochvalou také nikdy nezapomínejte kočičku nejprve oslovit jménem a kromě slovní odměny dát i odměnu mlsací v podobě oblíbené pochutiny, nebo odměnu mazlící v podobě pohlazení, či podrbání. Pokud se ale stane, že důrazné upozornění na nevhodné chování nezabere, vyzbrojte se účinným výchovným prostředkem. Protože fyzické tresty jsou pro kočičky naprosto nevhodné a podkopávají jejich důvěru k vám, nejlepší zbraní proti kočičímu řádění je voda. Do každé místnosti v domácnosti na dobře dostupné místo umístěte rozstřikovač s vodou nebo vodní pistolku a rozhodně se ji nebojte použít. Jakmile vaše kočička provede něco, co se vám nelíbí, zkropte ji vodou a připojte důrazné slovní upozornění. Uvidíte, že chlupatá nezbednice jako mávnutím kouzelného proutku rychle otočí. A protože kočičky jsou stvoření velmi inteligentní, pokud tento systém párkrát zopakujete, rychle si ono místo spojí s vodní sprchou a více se nebudou pokoušet jej zdolat.
Když chytíte kočičku při nepleše a nemáte zrovna po ruce vhodný výchovný nástroj, máte dvě možnosti. Buď ji důrazně okřiknete, čímž kočku upozorníte na nevhodné chování, nebo pokud se vám to povede, kočičku chyťte pod předními tlapkami tak, jak se nosí malé děti. Potom ji zvedněte do takové výšky, abyste si hleděli z očí do očí a pomalu, potichu a přesto s patřičným tónem hlasu, ve velmi krátkých větách či heslovitě opakujte, že toto chování není vhodné. Teprve když se kočička nebude bránit a bude rezignovaně koukat do vašich očí, propusťte ji. Ještě alespoň půl hodinky potom kočičku ignorujte, i když se snaží všemožně upoutat vaší pozornost. Pokud byste bezprostředně po takové „rozpravě“ kočičku například hladili, veškerá snaha o její výchovu by přišla vniveč.

 

 

Důslednost především
Výchova koček je podobná jako výchova dětí. Chcete-li, aby se vaše ratolest uměla dobře chovat ve společnosti, ale přitom ji nikdy na žádnou společenskou událost nevezmete, pravděpodobně při první příležitosti způsobí nějaké faux-pas. Nebudete-li malému dítku neustále připomínat, že dospělí, s nimiž přijde do styku, je třeba slušně pozdravit, je více než pravděpodobné, že při zápisu do školy místo pozdravu nevydá ani hlásku. A kočky na tom nejsou jinak. Máte-li v plánu odnaučit kočičku lézt na kuchyňskou linku, ale nebudete ji pravidelně okřikovat, pravděpodobně bude tento požadavek okázale ignorovat. Chcete-li, aby vaše chlupatá společnice nelikvidovala pokojové květiny, ale sem tam ji prostě necháte kytky okusovat, dříve či později vám zdemoluje třeba i velkou palmu, kterou si dlouhá léta pěstujete. Zkrátka a jednoduše, pokud chytíte kočičku při nevhodném chování, jednou ji okřiknete a jednou zase ne, nemůžete očekávat, že pochopí, co se po ní chce. Na rozdíl od odrostlejších ratolestí totiž kočičky vašemu vysvětlování a domlouvání nerozumí. Jsou to sice stvoření nadmíru inteligentní, ale stále nevládnou lidskou řečí a to, na co skutečně reagují, je tón vašeho hlasu v kombinaci s nastalou situací.

 

Zapomeňte na fyzické tresty
Znovu se dostáváme k tvrzení, že kočka není pes. Zatímco u psa sem tam v rámci výchovy není od věci lehké plácnutí přes zadek smotanými novinami (i když to rozhodně není ideální způsob výchovy a je lepší se mu spíše vyhýbat), kočičky toto jednání nejen nepochopí, ale navíc jej berou jako křivdu. A taková křivda pak vyžaduje odplatu ve formě loužičky v posteli, kabelce, botách, nebo třeba v klávesnici nového notebooku. Co je ale hlavní, podkopává tolik důležitou vzájemnou důvěru. A jestli je něco základem bezproblémového soužití kočky s člověkem, pak je to důvěra především. Můžete se sebevíce snažit kočku vychovávat, ale bez důvěry vám při pohledu na vyčesávací kartáč tryskem zmizí pod nejbližší postelí, při snaze ostříhat drápky je zatne do vašich rukou ještě dříve, než ji o ně připravíte a v neposlední řadě se na minimum sníží riziko agresivity nejen vůči vám, ale také vůči ostatním členům vaší domácnosti, ať už lidským, nebo zvířecím.

 

Autor: Kateřina Dobešová