Psí řeč těla aneb Víte, co vám chce váš chlupáč říct?

Našim psím mazlíčkům příroda do vínku sice nenadělila hlasové ústrojí, pomocí něhož by nám a svým zvířecím (ne)přátelům sdělili, co mají na srdci. I oni ale mohou komunikovat s okolím srozumitelně a jednoznačně. Svým neverbálním, zvířecím způsobem. V následujících řádcích vás blíže seznámíme s jejich jazykem, jemuž naši chlupatí společníci místo slov vtělili podobu gest, pohybů, postojů a mimiky.

 

 

Radost, pohoda, smutek, strach, vztek, nervozita… Že tyto pocity umí vyjádřit jenom člověk? Omyl. I psí kamarád vám rád a jasně poví, co se mu zrovna honí hlavou. A vy jako správný páníček byste se měli naučit jeho řeč rozklíčovat. Váš společný život pak bude o tolik jednodušší a hezčí.

Pejsci používají při komunikaci mimiku v obličeji, různě staví uši, nesou ocas. Co vám chce říct, poznáte i podle výrazu jeho očí, zubů, ale také srsti. Celkové držení těla vám může naznačit, co a jak. Zajímavostí je, že každé psí plemeno je vybaveno jiným množstvím „komunikačních” gest, přesto bychom však našli spoustu znaků společných většině psů, podle nichž se můžeme orientovat.

 

Postoj prozradí nejvíc
Abychom pochopili, co nám chce pes říct, nemůžeme se zaměřit pouze na jednu část těla nebo jeden výraz. Zjednodušeně lze ovšem konstatovat, že základem psího sdělení je držení těla. Podle toho, co nám psí parťák chce zrovna oznámit, vypadá buď menší, nebo naopak větší než ve skutečnosti. Běžný postoj je uvolněný, bez křečí, tlapkami normálně na zemi. Pokud se ovšem pes bojí, skrčí se k zemi a bude chtít být „neviditelný”. Také jeho hlava bude co nejníže a váhu bude mít přenesenou na zadních nohách. Agresivní sdělení „se mnou si moc nezahrávej” zase signalizuje zcela opačně. Takový pes je nahrbený, vypadá větší, stojí vzpřímeně tělem i hlavou, hmotnost je na předních packách a je nakloněný dopředu. Zkrátka, umí vzbudit respekt.

 

Oči
Nejen postoj, ale i pohled vydá za víc než tisíc slov. Pes dokáže komunikovat také očima, a to díky změnám jejich tvaru, velikosti, intenizity i směru pohledu. Velké oči znamenají strach nebo nejistotu. Malé škvírky symbolizují bolest či nepohodu. V přírodě platí, že pokud se pes dívá protistraně zpříma do očí, říká mu: „Dej si pozor, kámo.” Vlivem domestikace si ale psí mazlíčci už zvykli dívat se páníčkovi přímo do očí a nic tím nesledují. To ovšem nemusí platit u psů, kteří přímý pohled kombinují s agresivním postojem - tam je opravdu lepší se potichu vytratit. Odvrácený zrak symbolizuje podřízenost nebo obavy. Jak poznáte, že je pes ve střehu? Že se dívá bokem a je mu vidět z velké části bělmo. A ve výčtu neverbální komunikace nesmí chybět ani dobře známé „psí oči”. Tímto pohledem si vás pes chce podmanit, zejména máte-li něco, po čem touží on (kost, pamlsek nebo hračku). A moc dobře ví, že tomuto pohledu podlehne jen skutečný tvrďák.

 

Uši
Má váš hafík uši pověšené, nebo vztyčené? Jsou to ušiska dlouhá, anebo nepatrně krátká? Ať tak, nebo tak, i ušima umí pes říct, co chce. Je-li ve střehu nebo chce pohrozit, uši se mu zvedají a míří k objektu zájmu. Uši dozadu signalizují přátelství a submisivitu. Uši „připláclé” k hlavě znamenají strach.

 

Tlama
Z psí tlamičky sice nevycházejí slova, ovšem dokáže vám toho říct mnoho. Uvolněný pejsek má tlamu zavřenou nebo jen mírně pootevřenou. Typický je také dobrácky vyplazený jazyk, kterým dává najevo naprostou pohodu. Zavřenou tlamu mají i pejsci, kteří se bojí, to ovšem poznáte jen v kombinaci s ostatními neverbálními znaky. Agresivitu dávají psi najevo staženými pysky a dostatečně viditelnými předními zuby, které hrozivě cení. Pes v ofenzivě také často a hrozivě „krčí čumáček”. Pokud je tlama otevřená, znamená to, že se mazlík chladí a reguluje teplotu v těle. Zajímavé je, že pokud je pes nervózní, přehnaně zívá.

 

Ocas
Věděli jste, že když pes vrtí ocasem, neznamená to pouze, že má radost? Pohyby ocasem vyjadřují mnoho signálů, které nám chce chlupáč předat. Opět tu platí, že pes, kterého nic netrápí a je v pohodě, má ocas v přirozené poloze. Opravdu spokojený pes pohupuje ocáskem ze strany na stranu výrazněji. Strach dávají psi najevo tím, že mají ocas stažený nízko nebo přímo mezi zadníma nohama. Pokud něco zcela uchvátilo psí pozornost, drží ocas vysoko, případně ve vodorovné poloze. A jestliže vám chce naznačit, že přiblížit se k němu je opravdu špatný nápad, ocas má pevný a zpravidla s ním nehýbe.

 

Jdu do útoku!
Teď ale pěkně pohromadě. Jak poznáte, že je váš pes „nakrknutý” a má všeho zrovna tak po uši? Kromě agresivního postoje, který jsme už popsali, jeho ofenzivní záměry poznáte podle široce otevřených očí, upřeného pohledu, strnulého postoje, maličko ohrnutých pysků a ocasu vysoko zvednutého nebo v horizontální poloze.

 

Beru zpět…
A jak poznáte, že je pes naopak podřízený a dobře si to uvědomuje? Většinou bývá přikrčený, má nahrbený hřeb, mírně přivírá oči, ocas stažený mezi nohama, uši těsně u hlavy, případně se v leže převaluje na zádech a ukazuje bříško.

 

To je leháro!
Nechápete, proč váš psík rád lehává hřebetem na zemi, trávě, hlíně, blátě nebo dokonce výkalech a slastně se převaluje ze strany na stranu? Někteří psi tím chtějí překrýt vlastní pach, jiní tím ostatní zvířata informují, že našli něco skvělého, co stojí za poválení, další zase chtějí upoutat pozornost. Občas to ale znamená jenom to, že se chtějí zkrátka podrbat na zádech.

 

Poklona, slečinko
Víte, co dělá pes, když je na námluvách? Přední část tělíčka má téměř položenou u země, zadní packy jsou vzpřímené, hlavu ale drží hrdě zvednutou. Tu a tam se tak chová i při hře, kdy si u toho ještě rozverně poskočí.

 

Naježím se!
Znáte to, když se hřbet vašeho mazlíčka hrozivě naježí? A víte, proč to psi dělají? Signalizují tím totiž dominanci, překvapení, ale i strach. Naježení má mnoho důvodů, a je proto potřeba zařadit ho do kontextu s ostatními znaky.

 

Šťouchnu tě
Co očekává pes, když do vás jemně strčí čumáčkem? Dává vám najevo své přátelství a vyžaduje pozornost. Většinou se tak děje u stolu, kde vám na talíři voní něco móóóc dobrého.

 

Zaujalo mě to!
Pes najednou ztuhne, zvedne přední tlapku a nehybně zírá směrem k lesu. Co to? Je tam totiž kořist, kterou nechce vyplašit. Takto se staví zejména lovečtí psi, ovšem můžete se s touto pozicí setkat i u více „zdomácnělých” chlupáčů - ti se tak chovají, když náhle spatří pohyb, zvíře nebo člověka v dálce.

Autor: Lucie Hušková