O nechtěných koťatech a kastračních programech

Když se zeptáte kočkomila na největší problém, se kterým se v tuto chvíli musí kočičí svět vypořádat, pravděpodobně se vám dostane jednoznačné odpovědi. Přemnožení. Když se rozhlédnete kolem sebe, vidíte desítky útulků a soukromých depozit, která přetékají často mladými kočičími matkami s nechtěnými potomky. Když zajedete za hranice města, můžete pozorovat mnoho z těch, kdo se nechtěných koťat zbavují všemožnými a ne zrovna humánními způsoby a přitom by stačilo tak málo. Jeden chirurgický zákrok a bylo by o vše postaráno, tedy alespoň v mezích našich možností.

 

 

Dalším a neméně podstatným problémem, je cílené množení. Jistě, každý milující páníček je přesvědčen o tom, že zrovna jeho kočička či kocourek jsou ti nejlepší na celém širém světě, a že nemožnost dál šířit jeho genofond by byla takřka svatokrádeží. Takoví lidé často plánují, jak jejich dlouhosrstá bílá kočička zplodí potomky se sousedovic zrzkem, a výsledkem budou krásné bílorezavé dlouhosrsté kuličky, po kterých se jen zapráší. Jenže pak nastane den D a místo tří rezavobílých koťat na vás z porodního boxu vykoukne šest úplně obyčejných mourků. Ona ta kočičí genetika je totiž tak trochu nevyzpytatelná. A co udělá člověk, který má najednou doma místo tří krásných a obdivovaných koťat dvakrát tolik úplně obyčejných mourků? Začne situaci řešit. V tom nejlepším případě najde nechtěným koťatům nový domov a poučen ze své vlastní chyby nechá kočičku vykastrovat. Stále častější se ale objevují případy, kdy koťata leckdy i s kočičkou putují do depozita nebo útulku, kde zaberou místo nemocným kočkám, které se trápí na ulici a které lidskou pomoc a péči skutečně potřebují.

Kastrace je téma pro mnohé poněkud kontroverzní. Jedni tvrdí (a na jejich stranu se i my přikláníme), že kastrace je pro dobro toulavých koček, kočičí venkovní kolonie, regulaci mnoha nemocí, ale i pohodu kočičky, která s vámi sdílí domácnost, nezbytností. Druzí zase říkají, že kastrace je přílišný zásah do přírody a kočičímu organismu nepřinese nic dobrého. A často se také stává, že lidé kastraci odkládají, protože na ni zkrátka a jednoduše nemají peníze. A možná největším problémem jsou ti, kdo v dobré víře krmí venkovní kočičky, ale o jejich zdravotní stav nepečují a kočičky nekastrují. Ty se mezi sebou pak nekontrolovatelně množí, stávají se pro své krmiče nezvladatelnou přítěží a často pak v mladém věku a velmi zbídačeném stavu odchází za pomyslný duhový most.

Ale abychom nebyli jen pesimisté, naštěstí existují i lidé, kteří toulavým a nechtěným kočičkám poskytují zázemí, jaké si skutečně zaslouží. Jsou to většinou lidé, kteří jako dobrovolníci pracují pro některé ze soukromých kočičích depozit a toulavkám poskytují nejen milující zázemí a plnou misku, ale také odpovídající veterinární péči. A protože kolonie venkovních kočiček nelze přehlížet, začaly vznikat takzvané kastrační programy, financované z peněz soukromých dárců, které si za cíl kladou snížit nekontrolovatelné množení polovenkovních koček a přispět tak k jejich lepšímu zdraví a snadnějšímu životu pod širou oblohou.

 

 

A protože o kastračních programech toho mnoho nevíme, rozhodli jsme se popovídat si s odborníky na slovo vzatými. Oslovili depozitum Devět životů o.p.s. a náležitě jejich členku Františku Kernovou vyzpovídali.

Ještě než se pustíme do otázek na téma kastrační programy, můžete nám představit vaše depozitum?
Devět životů začalo oficiálně fungovat 25. ledna 2010. Všichni chodíme na plný úvazek do práce, o kočky pečujeme ve volném čase bez nároku na odměnu.

Naším hlavním cílem je snížit počet volně žijících koček na únosnou míru díky kastračnímu programu a hledat nové domovy pro opuštěné kočky. Provozujeme také krmičský program pro venkovní kolonie koček (více než 100 zvířat), jezdíme na zooterapie a organizujeme různé podpůrné akce. Dvakrát do roka pořádáme akci Strom splněných kočičích přání, která má za cíl získávat finanční a materiální pomoc pro útulky v celé České republice. Této akce se účastní přes 30 organizací a výtěžky z každého kola se pohybují v šesti až sedmiciferných číslech.

Děkuji. A teď už přejdeme k tématu. Kastrace je v mnohém sporné téma a nemalé množství lidí ji považuje za nepřiměřený zásah do přírody. Jaký je váš názor? Myslíte si, že kastrovaná kočička či kocourek prožije z hlediska jeho psychického stavu lepší život?
Kastrovaná kočka může prožít stejně spokojený život jako kočka nekastrovaná. Kolikrát i kastrovaný kocour dokáže být pěkně dominantní. Ve skupině koček, které procházejí mým depozitem, rozdíly také nevidím (když přijde nekastrované kotě, navrch má stejně zpravidla jedna z mých vlastních koček). Kastrujeme hlavně venkovní kočky, jejichž koťata se rodí nechtěná a často špatně skončí. Kastracemi se také ozdravuje venkovní populace, kočky se tolik nemnoží a snadněji se uživí. Útulky jsou plné koček a my se snažíme zabránit kastracemi tomu, aby přibývaly v takové míře jako dosud.

V rámci fungování vašeho spolku provádíte i kastrační program. Jak vlastně funguje, v jakých lokalitách jej provádíte a jak je financován? Lze do kastračního programu zařadit například kočičku, jejíž majitelé se potýkají s finančními problémy?
Působíme v oblasti Kralup, Kladna a Slaného. Což představuje především hodně vesnic. Komunikujeme s místními, nabízíme kastrace prostřednictvím letáků na nástěnkách, místní krmiči hlásí výskyt nových toulavých koček. Samozřejmě nabízíme dotované kastrace i pro kočky majitelů v těžší sociální situaci. Vždy lepší řešit problém takto, než se za pár let potýkat s velkou hladovou kočičí rodinou. Kastrace financujeme převážně z peněz soukromých dárců, výdělku našeho krámku a výjimečně i z grantů.

Dokážete říci, kolik kočiček za dobu vašeho působení prošlo kastračním programem? Lze odhadnout, kolik nechtěných koťátek by se bez kastračního programu narodilo a kolik z nich by mělo šanci na život v milující náruči jejich majitelů?
Matematika je moje dost slabá stránka, ale vezměte si kalkulačku a asi se budete divit. Od začátku roku 2010 do konce roku 2013 to bylo 1043 koček, vloni to mohlo být kolem 300. Dospělá kočka může mít 2-3 vrhy koťat ročně, to je v průměru 10-15 koťat od jedné jediné kočky za pouhý rok. Většina klientů kastračního programu jsou kočky, kocouři jsou v menšině. Jelikož se jedná často o plachá zvířata, v milující náruči by skončil pouhý zlomek jejich koťat.

Jaký je z vašeho pohledu rozdíl v péči o kastrované a nekastrované kočičky? Je kastrace opravdu tak důležitá?
Kastrovaná kočka je klidnější, nepere se, jezdíte méně často na veterinu s potrhanou kočkou a neřešíte třikrát do roka kam s koťaty. Snižuje se také riziko pohlavně přenosných chorob jako třeba FIV nebo FeLV. Kastrovaná kočka se spíš drží doma. A zkuste si mít doma v bytě nekastrovaného kocoura. Jednu takovou domácnost znám. Kocoura jsem nikdy neviděla, ale cítit je z druhého patra skoro až do přízemí.

Co je podle vás příčinou neustále rostoucí kočičí populace? Lze přemnožení vůbec nějak zabránit (například postoj k toulavým kočkám ze strany státu, ale i měst)? Jaké jsou nejčastější chyby lidí, kteří se na vlastní triko starají o komunity toulavých koček?
Město a stát k této problematice zpravidla nezaujímají stanovisko žádné. Bezprizorní kočka nepředstavuje viditelný a kousavý problém, na rozdíl do toulavého psa. Krmiči jsou někdy proti kastracím a prostě jen krmí. Jediná cesta je důsledná kastrace venkovních kolonií polodivokých koček.

Mnoho lidí odsouvá kastraci kvůli financím. Dalo by se podle vás říci, že kastrace je vlastně investicí do budoucího spokojeného života kočky?  A pokud ano, tak proč?
Jen když si spočítáte cenu odchovu jednoho vrhu koťat versus cenu kastrace, zjistíte, že vážně není důvod se dlouho rozhodovat. Hodně lidí má kočky pouze v bytech. Kocour vám bude značkovat, kočka mrouskat (a přitom možná také značkovat). Každý z nich bude toužit po opačném pohlaví a trápit se. Kočku navíc opakované mrouskání vysiluje a koleduje si o zánět dělohy.

 
Pokud vás zajímá, jak to vlastně v takovém depozitu chodí, doporučujeme prozkoumat internetové stránky Devíti životů a jejich facebookový profil. Uvidíte, že nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát a i přes všechny nezdary to stále má smysl. A kdo ví, třeba při prohlížení narazíte na svou vysněnou kočičku ˘

Autor: Kateřina Dobešová