Klíšťata útočí - 3. část

Díl druhý : Klíště

Kapitola 3. – Lymská borelioza (příznaky, skvrna, léčba atd.)

Podíváme-li se do odborné literatury zjistíme, že existuje více druhů borélií (Borrelia afzelii, Borrelia garinii, B. valaisiana a B. burgdorferi sensu stricto a jiné), které bývají také zahrnuty do širší skupiny s názvem Borrelia burgdorferi sensu lato. Pouze druhy uvedené v závorce jsou nyní považovány za původce lymeské nemoci. B. afzelii je častěji příčinou chronického onemocnění kůže,B. garinii je považována hlavně za původce nervových příznaků a B.b. sensu stricto za pachatele potíží s klouby. Tolik náhled do odborné literatury, a protože „šedivá je teorie a zelený je strom života“, při statistickém zpracování výsledků borélií izolovaných od lidských pacientů bylo zjištěno, že všechny tři druhy se mohou vyskytovat u všech typů klinických příznaků. Takže bez ohledu na správné určení borélií si raději ukažme ty příznaky, ovšem s upozorněním, že u některých jedinců se nemusí typické příznaky vyvinout, zdaleka nevidíme všechny najednou a stejně tak si všichni lidé nepamatují, že by měli klíště a rovněž je nemusí zaznamenat u svých zvířat. Nejdříve bych s laskavým svolením čtenářů trošku přiblížila klinické příznaky u člověka poté analogicky u zvířat.

Po minimálním čase přisátí klíštěte (cca 24 - 48 hodin) dochází k proniknutí borélií do kůže, k jejich pomalému množení a asi u 50 - 60 % lidí se vyvíjí ona „známá boreliová skvrna“ (erythema migrans), která je pro lymeskou nemoc typická.

Obrázek 1 - boreliová skvrna – (erythema migrant)

Protože borélie se množí relativně pomalu, skvrna se objeví asi za 1 – 2 týdny. Aby to nebylo tak jednoduché má skvrna různé podoby: nejčastěji se popisuje kruhová zvětšující se červená skvrna (cca 5 a více centimetrů), která zůstává celá červená nebo bledne od středu a popř. bledne i mezi červenými částmi a ve finále vypadá jako střídavé červené a bledé prstence. Jiným typem postižení kůže při lymeské nemoci je tzv. boreliový lymfocytom, který je tmavě červený až nafialovělý s hladkým povrchem a má velikost několik milimetrů až 3 - 5 cm. Kožní projevy u lymeské nemoci člověka nebolí, ale mohou lehce svědit a člověk také postupně může pociťovat to, čemu se říká „chřipkové“ příznaky: mírně zvýšená teplota, pobolívání nebo bolesti hlavy, velmi častá je únava, pobolívání kloubů. Upřímně řečeno, resp. napsáno, toto je ta správná doba, kdy byste se měli vypravit k praktickému lékaři, aby se na vás podíval.

Pokud tak neučiníte, mohou se borélie množit úspěšně dál a nemoc přejde do dalšího stádia s většími zdravotními potížemi – záněty kloubů, bolesti hlavy, migrénové stavy, srdeční arytmie, únavový syndrom a další.

Pokud se tedy dostavíte k lékaři s některými z výše uvedených příznaků, je řada možností, jak boreliózu odhalit a správně léčit. Ideální je typická boreliová skvrna, ale jak je uvedeno výše, ne vždy ji můžeme spatřit. Dalšími důležitými body správné diagnostiky jsou také informace o přisátí klíštěte, vyndávání klíšťat zvířatům (borrelie mohou procházet přes drobné oděrky v kůži a dokonce se uvádí, že i pokožkou neporušenou, pokud mají dostatek času a pokožka je vlhká). A v neposlední řadě existuje velké množství různých laboratorních testů, kterými lze onemocnění dosti často potvrdit. Říkám dosti často, protože borelióza je nemoc, u které nemusí některé laboratorní výsledky „sedět“. Prokazují se zpravidla protilátky proti boréliím (ELISA testy, western blott), ale lze také použít přímo molekulární biologické metody (známou PCR). Tady je ovšem trošku problém, pokud onemocnění probíhá už delší dobu, např. několik týdnů, a borélie už se „schovávají“ někde v těle pacienta, nemusí být např. vyšetření krve pozitivní. Ale pokud jsou testy dobře nakombinované, a lékaři sdělíte správné informace, lze se propracovat k diagnóze. Všichni známe své tělo a měli bychom poznat, když je „něco jinak“. Jak říkal jeden můj známý a dobrý lékař: „Pozorujte se, ale přiměřeně.“ :-)

Mnozí z čtenářů jistě vědí nebo slyšeli, že v laboratořích provádíme kultivaci, tedy namnožení baktérií a také jejich určení a právem se ptáte, proč jsem vám právě kultivaci borélií zatajila. Nezatajila, borélie lze také v laboratoři pěstovat v živném médiu, ale množí se velmi pomalu, buňka se rozdělí až po několika hodinách, médium je velmi drahé a metoda tak není vhodná pro rutinní diagnostiku, mimo jiné také proto, že když se v průběhu takové náročné kultivace něco přihodí (např. baktérie uhynou...), je nutný nový vzorek a celý proces se neúměrně prodlouží.

Pozitivní diagnóza aneb máme boreliózu: měli jsme klíšťátko, vyvinula se nám pěkná červená skvrna, dokonce laboratorní testy byly pozitivní (obvykle u stanovení protilátek tak po 6 - 8 týdnech od navázání přátelství s klíštětem) a co tedy s námi ? Boréliová infekce se léčí antibiotiky – je to logické, protože borélie jsou baktérie. Na různých webech, diskuzích apod. jsem si už párkrát početla v názorech na obou stranách spektra – „alternativci“ odmítající antibiotika se pokoušejí zabíjet borélie „květinovými kapičkami“ podporujícími vlastní imunitní systém hostitele-pacienta, dietami, slabší povahy motlitbami a podobně. Nic proti podpoře imunitního systému, ale tam, kde už se rozvinuly příznaky boreliózy a borélie evidentně vesele řádí, je na ně zřejmě imunitní systém slabý a je potřeba mu pomoci antibiotiky. O vítězství imunitního systému nad boréliemi se možná může uvažovat u lidí, kteří sice mají protilátky, protože ty u lymeské boreliózy mohou dlouhodobě přetrvávat (až roky) v organismu, aniž by měli zdravotní potíže. Ovšem o takovém případu zde není řeč – máme-li potíže, musíme je léčit. Lékař nám předepíše antibiotika, poradí jak dlouho a jak užívat a my to uděláme, protože to je rozumné a chceme dále normálně žít a fungovat.

Na opačném konci spektra názorů jsou „milovníci antibiotik“, kteří na webech, inzeráty na I-netu a jinde, shánějí antibiotika, aby je mohli užívat dlouhodobě, nejlépe rok a zaručili si tak dokonale čistý organismus. To je druhý extrém a je stejně bláznivý, jako ten první. Mnoho odborníků nejen u nás, ale takřka v celém Světě léčí pacienty s boreliózou, publikuje své zkušenosti a snaží se pacientům léčbou prospět. Tak jim prosím věřme, a pokud nás borélie opravdu napadnou a trochu skolí, buďme rozumnými pacienty (měla jsem lymeskou nemoc díky častému pohybu v přírodě 2x, vždy pomohla včasná antibiotická léčba).

A stejně tak bychom měli být rozumnými pánečky a paničkami (teď nevím, jak to „genderově“ správně napsat, aby obě pohlaví chovatelů byla první. Já jsem „panička“, tak si představuji, že jsem na prvním místě – zprava :-). A je to. A rozumný chovatel používá repelenty, zná své zvíře a snaží se jeho chování porozumět a tím poznat, že je v organismu „něco špatně“.

Veterinární lékaři se setkávají nejčastěji s lymeskou boreliózou u psů. Kontakt s klíšťaty, doba přisátí nutná k přenesení borélií do organismu pejska jsou stejné jako u člověka, protože klíště „funguje“ stále stejně. Rozdílné jsou některé projevy onemocnění. U zvířat se bohužel neobjevuje pověstná červená skvrna, a proto je odhalení nemoci ztíženo. Inkubační doba, tedy čas od sání klíštěte do vypuknutí prvních klinických příznaků, se může pohybovat v řádu týdnů až let. Dle statistik veterinárních lékařů jsou nejčastějšími příznaky boreliózy u psů: kulhání (jedna nebo více končetin), horečka - zvýšená teplota, nechutenství, nechuť k pohybu a hraní, a také změna hlasu – štěkání zní jinak; ale stejně jako u člověka může u neléčené boreliózy především později dojít k poškození ledvin, srdce či nervového systému.

U koček jsou popisovány obdobné příznaky onemocnění jako u psů: onemocnění kloubů, kulhání, zvýšená teplota, nechutenství a omezení pohybu.

U zvířat je lymeská nemoc rovněž léčena antibiotiky, ale protože zvířata nemají stejný organismus jako člověk, a liší se samozřejmě také značně mezi jednotlivými druhy – páneček není pes a kočka není malý pes -  ponechte ordinování antibiotik i ostatních léků výhradně vašemu veterinárnímu lékaři nebo veterinární klinice. I banálními prostředky jako je Ibalgin nebo Aspirin můžete vaše zvíře fatálně ohrozit.

Pokud zaznamenáte jakékoliv odchylky v chování zvířete, je vždy dobré, lépe řečeno nutné, navštívit veterinárního lékaře. Zkušenější chovatelé vědí, že některá zvířata, platí to pro pejsky, ale především pro kočky, jsou schopna potlačovat bolest a předstírat, že jim nic není nebo, že je problém menší, než ve skutečnosti je. Takže pokud si vaše kočka, která si ještě před pár dny aktivně hrála, šplhala a s chutí jedla, podezřele dlouho „hoví“ v poloze sfingy nebo unaveně pospává, je velké nebezpečí hraničící s jistotou, že se jedná o kočku nemocnou. Speciálně tato poloha je pro kočku polohou „analgetickou“, která mírní bolest a nepříjemné pocity. Pozůstatky takového chování mají zvířata ještě z dob života v přírodě – slabý a nemocný jedinec má menší šance na přežití, většina druhů divokých zvířat nemocné jedince nechá samozřejmě zemřít, protože péče o staré a nemocné by mohl být problém pro přežití druhu. Proto je potřeba věnovat chování našich chlupatých přátel neustále zvýšenou pozornost, nejen v souvislosti s lymeskou nemocí, a navštívit veterinárního lékaře VČAS – to znamená často IHNED.

Hezky to vyjádřil kdysi jeden můj kamarád veterinář: „Kočka se snaží předstírat, že má devět životů, majitel si myslí, že je něco s tím prvním a ona už zatím spotřebovává ten devátý“.

Literární zdroje:
1. Petr Bartůněk a kolektiv: Lymeská borelióza, 3., doplněné a přepracované vydání, 2006.

2. http://www.vet.cornell.edu/fhc/health

3. http://www.petmd.com/cat/conditions/infectious-parasitic/

Autor: MVDr. Zuzana Čermáková, Ph.D.