Klíšťata útočí - 2. část

Klíště jako zdroj nemocí – Lymeská borelióza – obávané onemocnění, jehož původcem je bakterie Borreliaburgdorferi a jediným, odborníky skutečně uznávaným přenašečem, je klíště rodu Ixodes, tedy také naše malé domácí klíště obecné.
Klíšťata útočí - 2. část
na dotaz na dotaz
Tento produkt nelze zakoupit
Produkt skončil
Kód0082917 TPNKlíšťata útočí - 2. částZáruka24 měsíců
Produkt nebyl hodnocenPřidat hodnocení

Díl druhý : Klíště

Kapitola 2. – Klíště jako zdroj nemocí

 

Klíště jako zdroj nemocí – Lymeská borelióza – obávané onemocnění, jehož původcem je bakterie Borrelia burgdorferi a jediným, odborníky skutečně uznávaným přenašečem, je klíště rodu Ixodes, tedy také naše malé domácí klíště obecné.

Boreliózy a komplikací s ní spojených se můžeme opravdu bát, ale i přesto je soužití klíštěte a borrelií při bližším ohledání unikátní a velmi zajímavé. Borrelie totiž způsobují onemocnění nejen u člověka a zvířat, ale také u samotného přenašeče, tedy klíštěte. Ale pojďme postupně.

 

Obrázek 1 - borrelie (Borreliaburgdorferi)

Obrázek 1 - borrelie (Borrelia burgdorferi)

 

Borrelie patří mezi tzv. spirochéty, to jsou baktérie s poměrně složitým tělíčkem – mají bičíky, a mezi základním válečkem buněčné hmoty (cytoplazmy) a obalem v podobě buněčné stěny mají prostor, kam mohou bičíky zatáhnout. V nepříznivých podmínkách se umí přetvořit v cystický útvar bez bičíků a dalších „zbytečností“, prospat období nepohody, a jakmile je okolí zase OK, vyrůst v novou, kompletní a čilou borrelii. V praxi to znamená, že vražednou dobu antibiotické léčby může borrelie (určitě ne vždycky a ne každá) přečkat v podobě cysty a jakmile je pohoda, vyklíčit a případně zopakovat onemocnění.

V klíštěcím tělíčku se borrelie rozmnožují, přežívají ve střevních buňkách a odtud putují do slinných žláz, aby se připravily na cestu do nového hostitele (malí savci, psi, kočky a samozřejmě i lidé). Nakažená klíšťata jsou nemocná, protože jejich střevní buňky se vlivem množení borrelií rozpadají a klíště může i uhynout (asi žádná škoda, že?). Zajímavé také je, že borrelie jsou agresivní i mezi sebou navzájem a jakmile jsou v laboratorních podmínkách vloženy do pokusných klíšťat různé druhy borrelií společně, ten nejagresivnější přežívá, a stejně tak to bylo prokázáno v tekutém kultivačním médiu ve zkumavce. Nemáte z téhle představy boje vetřelců mezi sebou v klíštěcím těle trochu husí kůži?, já malinko mám.

 

Obrázek 2 - klíště obecné (Ixodes ricinus) © Marek Vojta

Obrázek 2 - klíště obecné (Ixodes ricinus) © Marek Vojta

 

K další selekci borrelií, směrem k těm agresivnějším, dochází v průběhu života klíštěte sáním na různých druzích zvířat, která mohou nebo nemusí mít protilátky proti samotným borreliím a tím je případně ničit, a protože krev je záležitost velmi složitá působí tady určitě ještě další faktory. Odborná literatura píše, že pouze asi třetina nakažených klíšťat je schopna předat infekci dále (osobně mi třetina připadá až dost). I borrelie samotná je dosti odolná potvora, protože v krvi odebrané do zkumavky vydrží naživu dva týdny a v destilované vodě (což je opravdu nehostinné prostředí) dva dny. A přidám osobní zkušenost – před lety jsme, s borreliemi přivezenými od kolegů ze Slovenska, v laboratoři trošku pokusničili – v destilované vodě se borrelie za 24 hodin přeměnily asi z 95 % v cystické útvary. Po vložení do příhodného kultivačního média během několika týdnů zvolna vyklíčily a vyrostly opět v borrelie. Kdo umí – umí, a borrelie umí určitě.

Onemocnění boreliózou není samozřejmě nové, ale teprve v roce 1982 byl původce, tedy Borrelia burgdorferi, dán vědci do správné souvislosti s příznaky nemoci a pro boreliózu vlastně „nově objeven“. Borrelie přežívají a cirkulují v přírodě mezi populací klíšťat a populací divoce žijících zvířat, na kterých klíšťata sají. Člověk a domácí mazlíčci (ale také koně, krávy...) získají infekci vlastně náhodným vstupem do lokality, kde jsou infikovaná klíšťata a „jejich“ infikovaní savci, ptáci i hmyzožravci, kteří slouží v celém procesu jako rezervoár. Pokud si odtud „návštěvníci“ odnesou infikované klíště a nechají je sát více než 24 - 36 hodin je jistá naděje, že se s boreliózou blíže seznámí. Situace v ČR je sice nyní v teplých letech pro přežívání klíšťat a přenos boreliózy příznivá, ale dokonce ani pokud na nás nebo zvířeti saje infikované klíště nedojde vždy k přenosu onemocnění. Ale protože nevíme, v jaké kondici je klíště, které máme, kolik má v sobě borrelií nebo v jaké kondici je náš imunitní systém a imunitní zdraví našeho zvířete je lepší snažit se pevnému přisátí předcházet.

 

Obrázek 3 - Životní cyklus klíšťat a borrelie

Obrázek 3 - Životní cyklus klíšťat a borrelie

 

Informace, že borrelie přecházejí z klíštěte do nového hostitele až po minimálně několika hodinách sání, je důležitá, protože nám dává čas k zásahu – prohlédnout své tělo, kůži a srst zvířete, popř. vyndat včas ještě nezakousnutá klíšťata atd.

Jak to tedy v klíštěti funguje? U infikovaného hladového klíštěte jsou borrelie v jeho střevní stěně a jakmile klíště začne sát – už víme, že celý proces zahájení sání trvá několik hodin a klíště saje více dní (viz. První díl povídání o klíšťatech) –  borrelie se začnou v klíštěti množit a pronikat přes střevní stěnu do hemolymfy (to je vlastní klíštěcí krev) a tou jsou roznášeny dále do orgánů klíštěte a slinných žláz. Slinami po více hodinách, ale spíše až dnech jsou borrelie zaneseny do kůže našeho zvířete nebo do naší kůže a odtud putují dále do těla. Protože klíště zahušťuje po sání krev a vodu vrací zpět, může borrelie procpat do hostitele i takto a kromě toho si můžeme vetřít borrelie do kůže z výkalů klíštěte, pokud jsme jimi potřísněni. Poslední bod nevypadá jako úplná chuťovka, a proto je zapotřebí pamatovat na prevenci – vzpomínáte na 1. díl?  (REPELENTY, repelenty, a ještě jednou repelenty ...!!).

Nyní si můžeme položit otázku, jak je to s borreliemi v klíšťatech při vývoji jednotlivých stádií? A hned si ji zodpovíme – infekce v klíštěti vydrží i při přechodu do dalšího vývojového stadia a podle literárních údajů a také zkušeností lékařů jsou nejnebezpečnější nymfy (viz. První díl), mimo jiné proto, že jsou maličké, lze je snadno na člověku i na zvířeti přehlédnout a neodstranit včas. Pouze přenos vajíčky – infikovanou klíštěcí samičkou – do nové generace je nepravděpodobný, protože klíště je nemocné a vajíčka zpravidla zdegenerují a nevyvíjí se. Proto je pro přežití borrelií v přírodě důležité stále si udržovat pěknou populaci infikovaných zvířat.

Pozn. Lymeská borelióza je onemocnění složité u lidí i u zvířat, proto se v příští kapitole budeme věnovat: klinickým příznakům u člověka (abychom věděli, kdy rychle mazat k lékaři, klinickým příznaků u psa a kočky (abychom věděli, kdy rychle mazat s miláčkem k veterináři), trošku léčbě, protože ta sice patří do rukou odborníků, ale je dobré „být v obraze“ a v neposlední řadě prevenci – repelenty apod., vyhledání krvelačných bestií, pardon klíšťat, a jejich bezpečnému odstranění.

 

Literární zdroje:
1. Petr Bartůněk a kolektiv: Lymeská borelióza, 3., doplněné a přepracované vydání, 2006.
2. An in vitro study ofthe susceptibility of mobile and cysticforms of Borrelia burgdorferi to metronidazole. Brorson O, Brorson SH,APMIS. 1999 Jun;107(6):566-76.


Autor: MVDr. Zuzana Čermáková, Ph.D.

 

-

Diskuze k produktu
Máte otázku? Zajímá vás konkrétní detail? Zeptejte se nás.
Položit dotaz
Nový dotazVaše jménoVáš e-mail(E-mail nebude zveřejněn)NadpisText příspěvkuZeptat se
Vaše jménoVáš e-mail(E-mail nebude zveřejněn)Text příspěvkuPřidat reakci
PopisTechnické parametryDiskuze
Na vašem soukromí nám záleží

Abychom Vám zpříjemnili nákup, používá společnost Top Zoo, s.r.o. cookies. Pokud budete nadále využívat naše služby na těchto stránkách, předpokládáme, že souhlasíte s používáním cookies. $SOUHLASIM

Povolit všeNepovolovat cookies