Klíšťata útočí - 1. část

Díl druhý : Klíště

Kapitola 1. – Příšera z lesa

Klíšťata se skutečně u nás vyskytují především v listnatých lesích a v lesích s křovinatým podrostem, ale můžeme je často také najít na trávě a osamělých keřích – třeba na šípkových růžích rostoucích samostatně v přírodě. A že se málokomu líbí, na tom se asi také shodneme. Jsou to živočichové sice nepěkní, ale svým způsobem zajímaví a bohužel také nebezpeční pro nás a často i pro naše čtyřnohé přátele.

Klíšťata patří mezi roztoče, a u nás nejčastěji se vyskytující klíště obecné (Ixodes ricinus) ke svému vývoji potřebuje třikrát sát krev na různých hostitelích. Tohle je v životě klíšťat, nás i psů a koček velmi důležité, protože klíště při vystřídání hostitelů může přenášet infekční nemoci – např. lymeskou nemoc (obávanou boreliózu) z hlodavců v lese na nás a na našeho psa při společné procházce (REPELENTY, repelenty, a ještě jednou repelenty ...!!)

Všichni si jistě dobře pamatujeme návody na „vykroucení přisátého klíštěte“ – klíště má skutečně na svém hlavovém konci ústní ústrojí, jakýsi „rypáček“ správně nazývaný hypostom, který je pokrytý řadami zoubků pro lepší upevnění v kůži hostitele, ale protože zoubky netvoří spirály, je jedno, jakým směrem klíště vytáčíme z ranky, resp. mnozí odborníci dnes doporučují vyndávat klíště opatrným kývavým pohybem.

Obrázek 1 - klíště obecné (Ixodes ricinus) - Hypostom, kterým se klíště zachytí v kůži hostitele © Marek Vojta

Klíšťata potřebují sát na třech hostitelích, protože v jejich životě existují tři vývojová stádia – z vajíčka se líhne drobná šestinohá larva (asi 0,5 mm), která vyhledá první příležitost k nasátí krve na některé malém zvířátku – ještěrka, myška, ptáček (při troše „štěstí“ i člověk). Saje 2-3 dny, postupně zvětší svoji velikost až 10-20x, odpadne z hostitele nejlépe na stinném vlhkém místě – okraj lesa, pod keřem....tráví pomalu několik měsíců nasátou krev a mění se zároveň v další vývojové stádium – nymfu. Nymfa má osm nohou, je větší (do 2 mm) a proto si najde většího hostitele – často ptáci, veverky, ježci, zajíci..., na kterém saje 4-5 dnů, odpadne, tráví a v dalším roce zde máme mladou hladovou samičku, která v přírodě čeká na většího tvora (obvykle srnčí zvěř, pes, člověk, koně, krávy...), protože je prostě větší, vyleze výše a číhá na nového hostitele např. na už zmíněných růžových keřích. Pokud se do přírody vybavíme lupou a naučíme se vidět svět „očima klíštěte“, můžeme je spatřit na koncích větviček keřů, kde číhají s předním párem končetin široce roztaženým. Dělají to tak proto, že právě na předních nožkách mají jamky s citlivými brvami (Hallerův orgán), kterými vnímají teplo vyzařované tělem potenciální oběti a oxid uhličitý, který my savci vydechujeme. Skutečné oči klíště obecné nemá.

Obrázek 2 - klíště obecné (Ixodes ricinus) - Smyslový orgán klíšťat - Hallerův orgán (označen šipkou) © Marek Vojta

Scénář našeho sblížení s klíštětem je obvykle následující – usedneme v přírodě na okraji lesa, abychom se po boku milovaného čtyřnohého přítele pokochali přírodou, klíště rychle pomocí Hallerova orgánu rozpozná svoji příležitost, pustí se větve a přichytí se na nás, a protože je dostatečně fikané, nepřisaje se ihned, ale chvíli po nás šmejdí a hledá vhodné místo k přisátí – jemnější kůže, kožní záhyb, místo, kde není rušeno pohybem, drbáním apod. Poté nařízne klepítky kůži a zanoří do ní hypostom.Z něj vypustí tekutinu, které se říká „cement“, a která mu pomůže ještě lépe se fixovat v takto podrážděné a zduřelé kůži, a po několika hodinách začne sát. Pokud nepoužijeme repelent, neprohlédneme sebe i pejska po procházce a nepodnikneme žádná obranná opatření, dospělá samice bude sát až týden, i více. Může do sebe nacpat až 100-200x více naší, psí, kočičí... krve než sama původně vážila a změní se ve slušně velkou šedavou fazoli s nožkama. Při sání klíště odděluje v trávicím ústrojí z krve část vody, kterou vypouští zpět do hostitele, nasátou krev takto zahušťuje a vodu i s případnými boreliemi apod. vrací zpět.

Na hostiteli probíhá ještě jedna velmi důležitá aktivita, která předchází proměně obyčejné klíštěcí samice v mladou matku – a sice páření. Samečci klíšťat jsou menší, krev sají jen minimálně nebo vůbec a na tělo savce přicházejí proto, aby si zde dali rande se samicemi. Jak už se to tak v životě někdy přihodí, může jeden sameček oplodnit více samiček a dělá to tak, že nasaje vlastní pohlavní buňky svým chobotkem (hypostomem), zanoří jej do pohlavního otvoru samice (mezi zadním párem nožek) a vypustí je tam.

Obrázek 3 - klíště obecné (Ixodes ricinus) - Pohlavní/řitní otvor u samice (označen šipkou) © Marek Vojta

Nasátá samice opět odpadne z hostitele a pustí se do výroby oplozených vajíček, snůška je bohatá - cca 1 000 kousků, ovšem jenom jednou za život, poté samice hyne a životní cyklus, se opakuje znovu od vajíčka...

Klíšťata žijí na našem území především v nížinách a pahorkatinách, ale protože jsou aktivní již od teploty 5°C a v posledních letech jsou zimy teplejší, lze se s nimi setkat prakticky všude. Maximum výskytu je od jara do podzimu, a právě v této době je důležité aplikovat ochranná opatření jako je postřik zvířat repelenty, spoty, obojky atd.

V příští kapitolce se podíváme, co všechno ošklivého můžeme od klíštěte chytit :-((

Literární zdroje:
1. Purdue University, Medical Entomology: http://extension.entm.purdue.edu/publichealth/insects/tick.html
2. Paraziti a jejich biologie. Petr Volf, Petr Horák a kolektiv.
3. http://www.parasitesandvectors.com/content/6/1/62 (Leschnik et al. Parasites & Vectors 2013, 6:62)

Autor: MVDr. Zuzana Čermáková, Ph.D.