Britská krátkosrstá kočka

Srst britské kočky vyžaduje minimální péči, stačí ji jednou týdně vykartáčovat. Pouze v období línání je dobré odstraňovat odumřelou srst častěji. Drápky se zkracovat nemusí, pokud ovšem nevyčnívají i při zatažení. Přerostlým drápkům lze předejít zakoupením škrabadel.

Standardy a charakteristické rysy

Britská kočka patří mezi středně velká až velká plemena. Tělo je spíše zavalitého a silného rázu. Končetiny jsou krátké, se silnými, zakulacenými tlapkami. Krátký a silný ocas má tupou špičku. Hlava je kulatá, masivní, se širokou lebkou nasazená na krátký, silný krk. Pro dospělé kocoury jsou charakteristické masivní „kocouří tváře“. Oči jsou velké a kulaté, posazené daleko od sebe, s barvou závislou na barvě srsti – modré kočky mají oranžové oči, colourpointi modré, stříbřité kočky zelené. Uši jsou středně velké se zaoblenými špičkami. Britská kočka dosahuje váhy 4 až 8 kg.

Srst britské kočky je krátká, hustá, plyšová, s bohatou podsadou. Srst se označuje jako křupavá a není přiléhavá k tělu. Je natolik kvalitní, že kočce nevadí zima ani jakékoliv nepříznivé počasí. Zbarvení srsti je různorodé. Může se vyskytovat v barvách černá, čokoládová, červená, modrá, lila, krémová, želvovinová, čokoládově, modře, lila želvovinová, bílá nebo želvovinová, dalším zbarvením je žíhaná (mramorovaná nebo tečkovaná), stříbřitě žíhaná nebo s odznaky.

Povaha plemene

Britská kočka se projevuje jako pravá anglická dáma, která má ráda svůj klid. Má vyrovnanou a příjemnou povahu, je chytrá, snášenlivá, přátelská a mírná. Ačkoliv si zachovává rezervovaný odstup, ráda se mazlí a má ráda společnost. Přesto však není v její povaze dožadovat se zvláštní pozornosti a příchozí návštěvy nejraději sleduje z povzdálí.

Velmi hravé a aktivní jsou převážně ve věku kotěte. Jak dospívají, stávají se stále více tichými a nenápadnými mazlíčky. Mají rády svůj klid, jsou méně aktivní a nedávají svou přítomnost v bytě moc najevo. Přes den nejraději spí, ale navečer se rády pořádně proběhnou.

Vychází velmi dobře s dětmi, předpokladem ovšem je dobrá socializace kotěte od raného věku. Stejně dobře se snáší i s jinými zvířaty

Zajímavostí je, že se nebojí vody. Často je můžete dokonce najít v koupelně, jak pozorují vodu.

Historie plemene

Britské krátkosrsté kočky byly vyšlechtěny v 19. století ze selských, pouličních a domácích koček. V této době byly více oblíbené dlouhosrsté kočky. Až roku 1901 byl založen klub krátkosrstých koček a Britové začali podle vytvořeného plemenného standardu, který popisoval krátkosrstou kočku perského typu, šlechtit ze svých domácích koček svou národní rasu. Vybírali se zavalité, statné domácí kočky s hustým plyšovým kožichem. Ty se často křížily s perskými kočkami, aby se docílilo lepší stavby těla. Důležité byly i barvy srsti a očí, jejich hloubka a tón. Zpočátku byla britská kočka chována pouze s modrou barvou srsti.

V 50. letech 20. století plemeno téměř vyhynulo. Nadšení chovatelé však pomocí dovozu z Irska a ze zemí Britského společenství chov opět obnovili. V 70. letech se tyto kočky dostaly do USA a britská modrá si zde získala mnoho obdivovatelů. Až do roku 1976 se mohla ve Velké Británii každá domácí kočka stát britskou krátkosrstou kočkou, musela jen splnit stanovený plemenný standard.

V současné době je britská krátkosrstá kočka jedním z nejoblíbenějších plemen na celém světě.